Už jsem skoro seděl v autobusu domů, usmíval se po premiéře Antonín Růsek

B r n o - Ráno trénink s juniorkou, večer ligová premiéra - a hned klíčová asistence u vyrovnávací branky. Sedmnáctiletý Antonín Růsek prožil poměrně netradiční sobotu, na kterou zřejmě jen tak nezapomene.

"Ještě dopoledne jsem byl na tréninku s juniorkou a až při cestě domů jsem se dozvěděl, že mám ještě přijet zpátky a být s áčkem. Bylo to hodně narychlo, už jsem skoro seděl v autobusu domů, což už bych pak asi těžko otáčel," usmíval se rodák z Troskotovic.

Jeho ligová premiéra se upekla tak narychlo, že ji prošvihli i rodiče. "Stihl jsem je informovat, ale byli tou dobou na návštěvě, takže tu nemohli být. Upřímně jsem ani moc nečekal, že bych si zahrál, ale nakonec to přišlo. Mám velkou radost," netají Růsek.

Dlouholetý mládežnický reprezentant se na hřiště dostal čtvrthodinu před koncem, aby pomohl oživit ofenzivu při honbě za obratem. "Trenér mi říkal, že mám zůstat na hrotu s Michalem Škodou a Jakubem Řezníčkem, snažit se prodloužit nebo vyhrát nějaké balony a pokusit se vstřelit branku nebo nahrát. U gólové situace mi prostrčil míč Honza Polák, já si ho přebral a viděl, že tam je místo. Škoďák se dobře uvolnil, posunul jsem mu míč, on si ho skvěle přebral a zavěsil," popisoval Růsek skromně, kterak tři minuty po svém příchodu na hřiště vymyslel gólovou akci.

Ihned po gólu nebyl prostor na oslavy - sám střelec okamžitě vzal míč a všichni běželi do středového kruhu, zbývalo ještě deset minut na dokonání obratu. "Cítili jsme, že bod je málo. Spoluhráči mi i po utkání gratulovali, ale převažovalo zklamání. Ani oslava žádná nebude, možná rodiče a známí mi pogratulují. Lepší by bylo, kdyby se vyhrálo," potvrdil Tonda.

Ten se po Krejčím stal druhým letošním ligovým debutantem, který ještě nemá volební právo. "Je nás tu pár mladých, trenér si nás bere do zápasů i do tréninků, takže cítíme šanci. Je to pro nás výzva a motivace do další práce, abychom nepolevili," zakončil Růsek.