Myslím, že se to rýsuje celkem dobře, hodnotí dosavadní průběh soustředění Buchta
S i d e - Radek Buchta je jediným Zbrojovákem, který předloni zasáhl do generálky s Tiraspolem. Brňané tehdy v herně vyrovnaném utkání podlehli 0:2. Nyní Radek se svými spoluhráči narazí na stejného soupeře.
Radku, jak na ten zápas vzpomínáš?
Tehdy jsme zkoušeli systém 3-5-2. Věděli jsme, že nás čeká těžký soupeř, což se pak i potvrdilo. Docela jsme se drželi, sedlo nám to a byl to vyrovnaný zápas, jako většina na soustředění. Asi je to dané podmínkami, okolím a hřištěm, ale i zápasy se zvučnějšími týmy bývají většinou vyrovnané. Ještě si vybavím, že první gól jsme dostali po kolmé přihrávce z půlky na nabíhajícího útočníka.
Při pohledu na tehdejší a letošní soupisku na soustředění je zjevné, že kádr Zbrojovky prošel razantní obměnou - zůstali dva hráči do pole a dva gólmani, plus tehdy zraněný Milan Lutonský. Jak vnímáš fakt, že je z tebe aktuálně jeden z nejdéle sloužících hráčů v kádru?
Je to fotbalový život a všude je to stejné. Někteří hráči se mění, jíní zůstávají. Třeba ve Znojmě z toho našeho ligového kádru taky zůstali tři, čtyři hráči.
Letošní soustředění se chýlí ke konci, jaké bylo z tvého pohledu?
Myslím, že se to rýsuje celkem dobře, parta je taky fajn. Jasně, výsledky jsme si představovali lepší, ale není to ani žádný velký zmar. Soustředění se většinou v zásadě podobají, záleží vždy na trenérovi, každý to má položené jinak. Pokud bych měl jmenovat jednu věc, pak je to blízkost tréninkového hřiště. Je velká výhoda, když to máte na trénink minutu a nemusíte dvakrát denně dojíždět dvacet minut, jako minulý rok.
Oproti minulým rokům také nebylo tolik zdravotních problémů, což musíme zaklepat. Tobě se ovšem jeden nevyhnul, že?
Po utkání s Tosnem jsem měl vodu v koleni, takže jsem jel dva dny individuální režim. Posilovna, plavání. Nemohl jsem jít do plné zátěže, ale už je to lepší, naštěstí to nebylo nic vážného.
Už rok a půl vykonáváš taky funkci strážce kasy. Jak na tom klubová pokladna během soustředění je?
Kasa nespí, i když pohyb financí samozřejmě neprobíhá v takové míře, jako doma. Zapisuju baga, nějaké pozdní příchody - i z Turecka tedy něco přibyde.
Kdo vlastně určuje, za co všechno se platí? Pokladník, rada starších, nebo celý tým?
Většinou to vymyslím já, nebo něco přijde z kabiny. Naposledy třeba platba za narozené dítě - za kluka se platí do kasy dva tisíce, za holku naopak hráč tisícovku dostane. To přinesl Kuba Řezníček z Příbrami, nám se to celkem líbilo, asi máme na světě radši ty holky (smích). Přidával se také poplatek za mobil v kabině a mám dojem, že i za starty v reprezentaci, když se tam objevil Dušan Melichárek. A zařadili jsme tam i jednadvacítku, přece jen tu máme nadějné mladší kluky a je tam potenciál, že by z toho mohlo něco být (smích). Jednadvacítka je takový předstupeň před seniorskou reprezentací a nominace už v kariéře něco znamená. Jinak samozřejmě klasika - první start v lize, první gól, kapitánská páska a tak dále.
A kdo pak určuje, na co peníze půjdou?
Taky to vychází z kabiny, vždycky se shodneme. Automatické jsou večeře po zápasech, zápisné, závěrečná. Když se shodneme, že je dobré něco pořídit, záleží na stavu kasy. Pokud je peněz dost, platí se to z ní, a pokud ne, vybere se třeba od každého stovka. Záleží na situaci.
