Premiéra v lize? Byl jsem nervózní a část zápasu si vůbec nepamatuju, směje se Lukáš Vraštil

Premiéra v lize? Byl jsem nervózní a část zápasu si vůbec nepamatuju, směje se Lukáš Vraštil

B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Příbramí si diváci mohli přečíst i obsáhlý rozhovor s jednou z nových tváří v klubu - stoperem Lukášem Vraštilem. Jako obvykle vám nyní nabízíme přepis rozhovoru i na webu.

Lukáš Vraštil odehrál na podzim ze všech letních posil největší porci minut – chyběl pouze v utkání na hřišti Mladé Boleslavi, kde s velkým fotbalem začínal. Ve zbylých duelech nastoupil vždy od začátku, kromě toho se uvedl gólem v pohárové soutěži. Dvaadvacetiletý stoper kromě fotbalu stíhá i studovat – nejen o tom pak je následující rozhovor.

Lukáši, jaké byly tvé fotbalové začátky?
Začínal jsem tuším v pěti, šesti letech. Úplně přesně už si to nevybavím. Tatínek mě vzal na trénink v rodné Železnici. Tam jsem začínal a trávil fotbalový čas až do žáků, kdy jsem přešel do Boleslavi a byl jejím hráčem až do léta.

Jak jsi se do Boleslavi dostal? Vyhlédl si tě nějaký skaut nebo trenér?
Měl jsem už pocit, že je mi to v Železnici trošku malé. V Boleslavi jsem měl nějaké kontakty, bratranec tam zrovna bydlel a znal se s trenérem mého ročníku. Absolvoval jsem o prázdninách týdenní zkoušku a už tam zůstal.

Ze Železnice je to do Boleslavi 40 kilometrů, jak náročné bylo dojíždění?
Shodou okolností přestup přišel zrovna v době, když jsem šel z páté třídy do gymnázia v Jičíně, ani jedno z míst není od Železnice daleko. Až do maturity jsem tedy dojížděl, až pak jsem se do Boleslavi přestěhoval. To už bylo všechno zase jiné, protože jsem šel do Prahy na vysokou.

Takže studijní typ? Jak jsi na tom se školou aktuálně?
Aktuálně se snažím školu dodělat. Studuju mezinárodní obchod na VŠE.

Je to náročné skloubit se životem profesionálního fotbalisty?
Někdy ano, ale snažím se. Dojíždím každou středu, což je někdy těžké, když třeba hrajeme pohár nebo odložený zápas. Trenér mi vychází vstříc a pouští mě, takže ve středu absolvuju jen dopolední trénink a pak sednu na vlak do Prahy.

Poznávají tě spolužáci a ptají se, jak jste o víkendu hráli?
Ne že by to bylo úplně pravidlem, ale lidi, kteří do sportu vidí, to pochopitelně ví, a povídáme si o zápasech třeba hodinu. Jeden kolega třeba hraje florbal, takže si řekneme, jak se o víkendu dařilo či nedařilo.

Vraťme se do dětských let. Na jakém postu jsi v mládeži hrával?
V přípravce jsem hrával všechno, tam se posty tolik neřeší. Navíc v Železnici jsem v přípravkovém věku hrával už za žáky, kde to fungovalo klasicky – mladší hráči byli spíš vepředu a já tak byl v útoku nebo na křídle. V Boleslavi jsem většinu mládežnických roků hrál středního záložníka, v dorostu prošel posty od stopera až po šestku nebo desítku, nakonec jsem zakotvil na stoperu. Vždycky jsem chtěl být spíše středním záložníkem, člověk se víc dostane do útoku. Ale byl jsem asi zodpovědný, tak mě trenéři hodili do obrany (úsměv).

Měl jsi v mládí nějaký vzor, oblíbeného hráče, případně kariérní sen?
Abych se přiznal, vzor ani oblíbeného hráče jsem nikdy nemíval. Fotbal jsem nikdy moc nesledoval, ani nehrál nějaké počítačové hry, manažery a tak. Proto jsem ty špičkové hráče ani moc neznal. Spíš mě bavilo hrát a hrát. Jako malý jsem nepřemýšlel nad tím, čeho bych chtěl dosáhnout, vůbec mě to nenapadlo – prostě mě jen bavilo hrát, zlepšovat se, snažit se dostat z těla maximum. A dopadlo to takhle.

A nějaké sny nemáš?
Teď už ano. Hlavně se chci pořád zlepšovat, mít pocit, že jsem se v každém období nějak posunul, a udělal pro to maximum. Co se týče nějakého kariérního cíle, rád bych se dostal do Německa a hrál tam, ale toho lze dosáhnout jen plněním postupných, předběžných cílů. Musím hrávat a vyčnívat, pochopitelně pozitivním způsobem (smích). Aktuálním cílem teď je dostat se na letní Mistrovství Evropy do 21 let, k tomu bude hodně důležitá zimní příprava a jarní část.

Po mládežnických letech přišla v Boleslavi i ligová premiéra proti Baníku. Jak na těch třináct minut vzpomínáš?
To bylo za pana Mináře, poslední podzimní zápas. Kluci vedli 4:0 a já věřil, že bych se tam mohl dostat. Byl jsem natěšený a nakonec na hřiště opravdu šel. Jsem trochu zmatkař, takže jsem byl nejen šťastný, ale i nervózní, část toho zápasu si vůbec nepamatuju (smích). Vím, že trenér Minář na mě řval, ať se vrátím do středu. Nastoupil jsem totiž jako střeďák a ve snaze pomoci jsem lítal tu v útoku, tu na levém kraji. Trenér z toho asi musel být dost nervózní, ale dopadlo to dobře.

A hned druhý zápas přišel na jaře v Brně, že?
I ten si pamatuju. V první půli se někdo z obrany zranil, takže to tehdejší trenér Jarolím popřesouval a já šel na hřiště na post stopera. Vedli jsme, ale v poslední minutě dostali gól a byla z toho remíza.

Po prvních zkušenostech s dospělým fotbalem přišlo hostování v druholigovém Ústí nad Labem. Jak jej hodnotíš?
Do Ústí si mě vyhlédl tehdejší trenér Lukáš Přerost, který pak hrál roli i v mém příchodu do Brna. Líbilo se mi tam, hodně jsem hrál a byla to dobrá škola. Začínal jsem jako stoper, pak se přes střed zálohy přesunul na pravého beka, kde jsem toho odehrál nejvíc. Skvělé zkušenosti, člověk se okope, zvykne na dospělý fotbal. Vzpomínám na to dobře, i díky tomu, že si mě vyhlédl kouč Hoftych do reprezentační dvacítky.

Pojďme dál. Roky běžely a přišel návrat do Boleslavi. Věřil sis s novými zkušenostmi na ligu?
Tehdy jsem se vrátil z Ústí a řekl si, že už nechci hrát druhou ligu a udělám vše, abych zůstal v Boleslavi, ať se děje, co se děje. I kdybych neměl hrát. Makal jsem a šance přišla, dostal jsem se do sestavy a vydržel v ní šest zápasů. Neprohráli jsme, ale stejně jsem pak ze sestavy zase vypadl. Pak už to bylo těžké, v hlavě jsem byl trochu zlomený a říkal si, že bude lepší zase někde hrát. Ve hře byl návrat do Ústí, nakonec se ale na poslední chvíli upekl Baník. Nebylo nad čím váhat, přece jen šlo o možnost hrát pořád první ligu. Baník byl jasně poslední, na jaře ale odehrál i solidní zápasy.

Hádám, že toho půlroku nelituješ.
Naopak, bylo to super. Hráli jsme o záchranu, vše bylo v podstatě ztracené, i když jsme si to nechtěli moc připouštět. Šlo o skvělou štaci pod trenérem Petrželou, nic moc se od nás nečekalo, každý z kluků na sebe ale chtěl upozornit. Třeba proti Zlínu jsem hrál snad po dvou trénincích, v Ostravě jsem byl tři dny i s cestou. Dopadlo to dobře, vyhráli jsme, i v jiných zápasech se nám dařilo. Zvykl jsem si, navíc fanoušci byli na jaře také skvělí, chodilo jich třeba osm tisíc, na Slavii venku byl plný sektor. I teď ve druhé lize jsou výborní, to je třeba uznat.

Ze sestavy jsi vypadl až v posledním utkání proti Brnu, kdy trenér nasadil kombinovanou sestavu. Nemrzelo tě to?
Tehdy po nás, co jsme byli na hostování, chtěli lidé z vedení informaci, zda budeme pokračovat. Kdo oznámil, že spíše ne, ten už do posledního utkání nenastoupil. Rozlučku jsem tedy strávil na tribuně.

O příchodu do Brna už byla řeč. Co ještě - kromě osoby trenéra Přerosta - v tomto transferu hrálo roli?
Dost mě oslovily i rozhovory s trenérem Habancem v médiích. Líbila se mi jeho filozofie, co by si přál hrát a kam by chtěl klub dovést. Vedení mu věřilo a věří, že chce něco vybudovat, celá ta vize mi přišla zajímavá. Bylo zbytečné nad tím nějak hlouběji uvažovat.

Do zahájení sezony ovšem už mnoho času nezbývalo, neděsilo tě to trochu?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlel, v Ostravě ho bylo ještě méně (smích). Pořád to bylo nějakých čtrnáct dní, soustředění, dva přípravné zápasy. Nebyl s tím problém.

Toho času nakonec bylo ještě víc, se Slavií se nehrálo. Jak jste to v kabině vnímali?
Na ten zápas jsme byli hodně natěšení, přijela Slavia, čekala se skvělá, početná a hlučná kulisa. Počasí to nakonec zhatilo, takže jsme byli zklamaní. Na druhou stranu – hrát opravdu nešlo, fotbal by to jen degradovalo a ten zápas by nebyl o ničem. Hrozilo by zranění. Jasně, možná jsme na to trochu doplatili, protože Slavia se dostala do jiné formy a porazila nás, ale to jsou jen kdyby.

Do konce podzimu chybí odehrát tři zápasy, ty zatím v sestavě patříš ke stálicím. Jak dosavadní průběh sezony hodnotíš?
Asi jsme všichni čekali o pár bodů víc, z toho jsme zklamaní. Na druhou stranu tabulka je dost vyrovnaná, čekají nás ty tři zápasy a pokud je zvládneme co nejlépe, situace se zlepší. Musíme koukat dopředu a urvat co nejvíc bodů, abychom podzim ještě relativně zhodnotili a lépe se nám šlo do přípravy a do jarní části.

A jak se cítíš ty osobně? Odehrál jsi všechno, vyjma zápasu v Boleslavi.
A zrovna na ten jsem se těšil nejvíc, ještě jsme se o tom před zápasem bavili (úsměv). Bohužel zdraví bylo proti, zamrzelo to, ale nedá se nic dělat. Snad mi to vyjde v dalších zápasech.

Zabydlení v Brně proběhlo úspěšně?
Jasně, už se ani moc neztrácím (smích). Už je to dobré. Dokonce už jezdím i šalinou, takže už jsem v podstatě Brňák. Domů už ani moc nejezdím, jen když je volno víc dní v kuse, na den se to nevyplatí. Navíc se přiznám, že nijak zvlášť nemám rád cestování, stačí mi jezdit jednou týdně do Prahy do školy. S rodinou si zavolám.

Jak máš vyřešené bydlení?
Zatím jsem v pronájmu, kousek od Srbské. Uvažoval jsem i o nějakém nákupu, takže to možná přehodnotím. Uvidíme.

Máš kromě fotbalu i nějaké další zájmy a koníčky?
Svým způsobem je to aktuálně škola, i když ne vždy mě baví (smích). Kromě toho všechny možné sporty, od plavání přes kolo až po jógu. K tomu jídlo, vaření, čtení…

Jakou část své kariéry – ať už klubové nebo reprezentační – hodnotíš jako nejzajímavější?
Zatím jsem měl trochu smůlu v tom, že se mi s reprezentací vyhýbají exotické destinace (smích). Když jedeme někam na zápas, není kromě hotelu a hřiště prostor na nic, za teplem jsem se nikam moc nedostal. Jen v zimě jsme byli s jednadvacítkou na Kanárech a to bylo fajn. Nejvýš řadím asi moji premiéru právě v jednadvacítce, hráli jsme s Belgií, která má hodně silný tým, a vyhráli. Asi největší zápas, prozatím.

Během podzimu jsi ovšem z užšího kádru vypadl, mluvili jste už s trenérem Lavičkou o důvodech?
Ano, trenér je v komunikaci výborný, s každým hráčem na srazu mluví individuálně, takže hráč ví, na čem je. Domluvili jsme se na férovku, jak to vidí on, co se stalo, co se nestalo, a přes srazem mi ještě zavolal. Bereme to tak, že jsem pořád člen širšího kádru a na srazy jezdí ti, co mají nejlepší formu. Do turnaje ale zbývá hodně času, spousta věcí se může změnit a já musím jen makat co nejlépe, aby měli trenéři důvod mě zase nominovat. Bude to náročný boj, ale věřím, že to zvládnu.

Díky za rozhovor a ať se daří!

další články

PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B
A-tým
27.03.2024 | Martin Lísal

PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B

B r n o - Jediná jarní reprezentační pauza je minulostí a druhá nejvyšší soutěž pokračuje dvacátým...
SOUHRN: Jak si vedli Zbrojováci v reprezentaci?
Ostatní
27.03.2024 | Martin Lísal. FOTO: fotbal.cz

SOUHRN: Jak si vedli Zbrojováci v reprezentaci?

B r n o - Březnová reprezentační pauza je u konce, do svých týmů se postupně vracejí i hráči...
SOUHRN: Zbrojováci na hostování
Ostatní
25.03.2024 | Martin Lísal

SOUHRN: Zbrojováci na hostování

B r n o - V reprezentační přestávce je rubrika, mapující osud hráčů Zbrojovky na hostování,...