Cesta: O klubu / Historie / Léta po titulu
Léta po titulu
Jak už to bývá, po velkých úspěších někdy následuje útlum. V prvních letech po titulu nebyl útlum tak patrný, v sezoně 1978/79 skončila Zbrojovka třetí, když zůstala navždy neporažena v PMEZ ( 1978/79 ), rok nato druhá ( 1979/80 ) a zároveň došla až do čtvrtfinále poháru UEFA ( 1979/80 ). Stříbrná příčka zaručovala postup do poháru UEFA i v následující sezoně 1980/81. Z mistrovského týmu postupně odcházeli velmi kvalitní hráči, mezi nimi Pešice a Kotásek, v osmdesátém roce odešel i Josef Masopust, který přijal nabídku z Belgie. Dvanácté místo této sezony ( 1980/81 ), jedenácté o rok později ( 1981/82 ) ale znamenalo řádný propad a málokdo věřil, že by Zbrojovka tak krátce po titulu mohla mířit k sestupu. To se však skutečně stalo v sezoně 1982/83.
Čekání na návrat bude dlouhé a bolestivé, bude trvat šest sezon, plných zvratů a druhých míst. V první sezoně ( 1983/84 ) nestačí Zbrojovka na Sigmu Olomouc, se kterou postupuje Karel Brückner. Druhý ročník ( 1984/85 )nese pachuť úplatkářského skandálu v Českých Budějovicích. Po vyšetření případu letí do Brna následující výrok: Můžete pokračovat ve druhé lize i příští rok jen za předpokladu, že tuto sezonu vyhrajete. Jinak sestoupíte o úroveň níž. Ligu se vyhrát podaří, ale rozhodnutím komise postupuje na úkor Brna právě celek z Českých Budějovic. Sezona 1985/86 skončí pátým místem.
Následující rok ( 1986/87 ) s rozjetým Romanem Kukletou se blýská na lepší časy. Kukleta sám nastřílí 32 branek. Bohužel ani to nestačí na Hradec Králové a Zbrojovka končí druhá a o rok později ( 1987/88 ), kdo by to byl řekl, Zbrojovka opět druhá. Konečně přichází sezona 1988/89 a s trenérem Pálkou postup mezi elitu. Díky musí jít také k fanouškům Zbrojovky, kteří i v těchto druholigových letech navštěvovali lužánecký stadion v hojném počtu a velmi často podporovali své hráče i na stadionech soupeřů. V první lize ale nemá Zbrojovka na růžích ustláno, v sezoně 1989/90 končí se 27 body na 12. místě.
V následující sezoně ( 1990/91 ) přichází pozvednout tým v pátém kole trenér Karol Dobiáš – do té doby je Zbrojovka na posledním místě tabulky. Za zmínku stojí debut Reného Wagnera. Umístění ze začátku ligového ročníku se ale bohužel zopakuje i na konci sezony, a tak Zbrojovka znovu sestupuje do 2. ligy. Do velké míry se na tomto stavu podílí i ekonomická situace hlavního partnera klubu, Zbrojovky Brno. Sama Zbrojovka je v krizi a nemůže klub podporovat tak, jak by bylo potřeba. Odchody opor jsou nevyhnutelné. Následující rok Zbrojovka druhou ligu vyhraje ( 1991/92 ) a postupuje zpět do první ligy. V posledním ročníku federální 1. ligy ( 1992/93 ), ve kterém se ještě potkávají moravské, české a slovenské týmy, skončí Zbrojovka na 8. místě a dokráčí až do finále poháru, což jí stačí jako vstupenka do PVP pro ročník 1993/94.
Rok 1992 je ve znamení změny hlavního partnera klubu. Klub přebírá podnikatel Lubomír Hrstka a se svojí svéráznou vizí se vrhá do díla. Škoda jen, že při realizaci vlastních snů se mu nepodařilo spolu s výstavbou zábavního centra opravit i lužánecký stadion. Ze jména klubu zmizelo jméno Zbrojovka a tým nesl jméno Boby Brno. Do této sezony převzal tým Josef Masopust. Díky vítězství v předchozí sezoně Českého poháru se Brno probojovalo do Poháru vítězů pohárů, ve kterém bohužel již v prvním kole narazilo na Bayer Leverkusen a po porážce doma i venku tým do dalších bojů nepostoupil. Po odvetě s Leverkusenem převzal tým Vladimír Táborský. Do týmu nepřišlo moc posil a Boby víceméně pokračovalo ve stejných výsledcích jako pod Josefem Masopustem. Vladimíru Táborskému nebylo dopřáno mnoho času a tým byl v dubnu předán do rukou Karla Večeři. Ten svou funkci mohl vykonávat pouze dočasně, již v té době bylo rozhodnuto, že od nové sezony převezme tým Petr Uličný. Prvoligovou sezonu 1993/94 zakončili fotbalisté Brna na 12. příčce. Za poznámku stojí i fanoušci klubu. Po prvoligovém půstu byly návštěvy doslova rekordní. Na zápas se Slavií dorazilo kolem 23 000 lidí.
