Cesta: O klubu / Historie / Z pádu k vzestupu
Z pádu k vzestupu
Od roku 1949 postrádalo Brno prvoligový tým a postupem času začal mít lepší zvuk hokej než fotbal. Mnozí nadaní hráči, kteří byli vychováváni pro fotbal, nakonec dali přednost hokeji. Opětovný vzestup mezi elitu se datuje od roku 1953. V Brně vzniká nový klub Rudá hvězda. Oba týmy, jak hokejový, tak fotbalový, mají několik společných hráčů, k nimž patří Sláma, Danda, Zamastil, Bartoň či Machovský. Přišel trenér Eremiáš a posilou se stal i Karel Kohlík. K vzestupu týmu napomůže i skutečnost, že Rudá Hvězda je vojenským týmem a díky povolávacím rozkazům se do klubu nejednou dostane výrazný talent. Název klubu fanouškům nikdy k srdci nepřirostl, a tak si ji fanoušci záhy přejmenovali na Kometu. V letech 1953–55 unikl postup do 1. ligy vždy jen o kousek, nakonec se to ale podařilo hned v další sezoně. Roku 1957 nastupovala sestava v tomto složení: Sláma, Bubník, Popluhár, Hajský, Šon, Kohlík, Navrátil, Majer, Salaj, Vojta, Rufus. V roce 1960 obsadí v lize Kometa 5. místo, úspěchem je ale vítězství ve Spartakiádním poháru na Slavií 3:1. Poté Brno znovu sestoupilo, ale 1962 už bylo zpět.
TJ RH Brno
Odkazy - 2. liga: 1953, 1954, 1955, 1956, 1961/62
Odkazy - 1. liga: 1957/58, 1958/59, 1959/60 (vítězství v čs. poháru), 1960/61
Odkazy - Evropa: 1960/61
Šedesátý druhý rok byl opět mezníkem v brněnské kopané. Rudá hvězda přešla mimo působnost ministerstva zásluhou tehdejšího kapitána Karla Kohlíka, který neváhal, a když zjistil, že by měl tým přejít pod působnost KPS, smluvil si schůzku s tajemníkem tehdejší jediné strany Hronem. Ten, ač nerad, jej vyslechl, a Kohlík tak zvrátil rozhodnutí hrát za KPS zařazením pod Zbrojovku neboli ZJŠ (Závody Jana Švermy). K tomu samozřejmě v tradičních rudých dresech. Karlu Kohlíkovi se ale tato odvaha stala osudnou a v pozdějších letech kvůli své troufalosti, která mu nebyla zapomenuta, musel odejít z funkce tajemníka Zbrojovky. Mužstvo se v tomto roce skládalo z těchto hráčů: Schmucker, Viktor, Vítů, Kohlík, Janoščin, Machovský, Stloukal, Šón, Komárek, Salaj, Koláček, Lichtnégl, Bubník, Kulan, Hradský, Majer. V dalších letech hráli za Zbrojovku i Farmačka, Padúch, Píšek, Jankulovski, Brada, Zelinka, Hlaváč, Sněhota, Svoboda, Bouška, Ševčík, Húsčava a Soukal. I když byl brněnský tým velmi zkušený, v následujících letech se vždy pohyboval kolem 8. či 9. příčky tabulky, což v druhém případě bylo na hraně sestupu do třetí výkonnostní skupiny. Tato situace trvala až do sezony 1969/70.
TJ Spartak Brno ZJŠ / Zbrojovka Brno
Odkazy - 1. liga: 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1965/66, 1966/67
Odkazy - Evropa: 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1965/66, 1966/67
Odkazy - 2. liga: 1967/68 (naposled jako TJ Spartak Brno ZJŠ), 1968/69 (poprvé jako TJ Zbrojovka Brno)
V té době přichází k týmu další trenérská osobnost Brna, a to Zdeněk Hajský. Zbrojovka, přeměněná v silný tým, stoupala tabulkou výš a výš, a to až na 5. příčku, přičemž chybělo pouze pět bodů k postupu do nejvyšší soutěže. I když po letech brněnského fotbalového půstu je pátá pozice velkým příslibem, hráče přece jenom na konci ročníku trochu mrzí zbytečné ztráty bodů z počátku sezony. V následující sezoně je vše zapomenuto, je zde nový mistr druhé nejvyšší soutěže, Zbrojovka. Do té se opět navrátil špílmachr Lichtnégl a nově přišel Ján Popluhár. Lichtnégl vyvrátil slova kritiků, že ve svých 33 letech je už starý a výkonnostně nebude stačit – opak je pravdou a Lichtnégl je zbrojováckým pilířem. Stejně jako ještě o něco starší Ján Popluhár, bývalý vicemistr světa z Chile 1962, který přišel ze svého francouzského angažmá.
Odkazy - 2. liga: 1970/71
Následující léto se mužstvo prezentovalo v Íránu na turnaji k 2500. výročí založení Perské říš, jako reprezentační B-tým a svojí hrou bylo vyrovnaným partnerem pro celky Turecka (1:1) i Nizozemska (1:1). Jedinou porážku utrpěli v zápase s íránským týmem, a to i za přispění rozhodčího a bouřlivého domácího prostředí (1:2). V začínající sezoně přišli do Zbrojovky nadějní mladí borci Karel Kroupa a Jan Klimeš. Divácké návštěvy se zvyšovaly už v předchozí postupové sezoně, ale nemohly se srovnávat s prvoligovou premiérou ( 1971/72 ) – zápasem se Slavií. Na tento zápas dorazilo 40 000 diváků a po výhře 1:0 byl brněnský fotbal na jednom ze svých vrcholů. Zdálo se, že sezona nemůže probíhat jinak než na předních příčkách tabulky. Bohužel, nestalo se tak. To dokládá i výsledek ze Žiliny, kde tým prohrál 0:6. Nakonec skončil na poslední nesestupové pozici. V poháru to bylo o poznání lepší, Zbrojovka došla až do semifinále, kde ji z dalších bojů vyřadil Baník Ostrava.
Ročník 1972/73 je opět ve znamení změn a následných zlepšení. K týmu přichází další vynikající trenér František Havránek, hráči pod jeho vedením hrají s neskutečným nasazením. I když se na začátku sezony tým musel obejít bez Lichtnégla a Popluhára, 12. místo v lize je příslibem do budoucích let. Další rok, a další dvě pozice nahoru ( 1973/74 ). V sezoně 1974/75 je to dokonce šest příček, což znamená pěkné 4. místo. Sestava je více méně ustálena na těchto hráčích: Hron, Klimeš, Pospíšil, Václavíček, Hamřík, Kotásek, Mikloš, Lauko, Jarůšek, Kroupa a Hajský (v předchozích letech výborní dorostenci, Karel Jarůšek pak přišel z Blanska
Vzestup formy se prokázal také na mezinárodní scéně, prvenství v jedné ze skupin Interpoháru je pěknou vizitkou. Účinkování v pěti po sobě jdoucích Veletržních pohárech nebylo pro tým zas tak úspěšné, ale v roce 1966 stojí za zmínku postup do třetího kola. V té době Zbrojovka dokázala porazit týmy s velmi slušnou evropskou reputací, Polonii Bytom, západoberlínskou Borussii a také švédský AIK Stockholm. Tento úspěch se může považovat za navázání na evropské úspěchy týmu ze Židenic a značnou měrou přispěje k výraznému posílení sebevědomí hráčů. Ti konečně začínají věřit, že když mají na slušné evropské týmy, mají i na domácí elitu.
V sezoně 1975/76 je Zbrojovka titulu velmi blízko, osm kol před koncem je na druhém místě a ztrácí pouze bod na Slovan. Rozhodující je 25. kolo. Slovan i Zbrojovka mají stejný počet bodů, ale Slovan vyhraje v Teplicích 1:0 a Brno prohraje doma stejným výsledkem. To nalomí psychiku hráčů a po dalších dvou prohraných zápasech klesne Zbrojovka až na 7. místo, kde také zakončí slibnou sezonu.
Přeměna výborně bránícího týmu Františka Havránka na tým útočného ražení přijde s příchodem legendy celé české kopané. Tou není nikdo jiný než hráč výběru světa a první český držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy z roku 1963 Josef Masopust. Samotný příchod Josefa Masopusta nastartuje neskutečný zájem o brněnskou kopanou a zvýší i prestiž klubu jako takového, hráči pak získají tolik potřebnou sebedůvěru. Útočný styl je Masopustovi a jeho svěřencům vlastní. To se nakonec potvrdí i v ligovém ročníku 1976/77, kde Zbrojovka obsadí za Duklou Praha, Interem Bratislava a Slavií Praha pěkné čtvrté místo. To, co má v této sezoně možná i daleko větší význam, je počet nastřílených branek, a to 49, což se v předchozích sezonách nikomu nepovedlo. Lví podíl na tomto čísle má útočné trio Kotásek, Jarůšek a Pešice, ale nejen oni – i záložní formace se činila a svými 19 góly výrazně přispěla k úspěchu týmu.
