ROZHOVOR Z PROGRAMU: Ladislav Krejčí

ROZHOVOR Z PROGRAMU: Ladislav Krejčí

B r n o - Pro rozhovor do zápasového bulletinu pro utkání s Vítkovicemi jsme tentokrát vybrali odchovance Zbrojovky a mládežnického reprezentanta Ladislava Krejčího. Ten za volbu poděkoval úvodním gólem, svým druhým v sezóně. Nyní vám jako obvykle nabízíme přepis rozhovoru na webu.

Tonda Růsek a Martin Zikl už se vám na stránkách bulletinu představili, nyní je na řadě třetí hráč ročníku 1999. Ladislav Krejčí si ze zmíněného trojlístku odbyl premiéru jako první, v dramatické bitvě se Spartou (3:3) v ročníku 2016/17.

Mládežnický reprezentant a odchovanec klubu naskočil celkem do 24 ligových duelů, vstřelil jeden gól. Ve druhé lize odehrál zatím 11 utkání a taktéž jednou skóroval, proti Varnsdorfu byl v první půli po druhé žluté kartě vyloučen.

V kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem?
Ve čtyřech letech mne taťka přivedl na fotbal v Rosicích. Tady jsem pak hrál do první nebo druhé třídy, kdy jsem začal trénovat se Zbrojovkou a přešel pak na Základní školu Janouškova. Posléze jsem do Zbrojovky přestoupil.

Vyskautoval tě Pavel Juračka, takto sekretář zbrojovácké mládeže a taktéž obyvatel Rosic?
Myslím, že jo (smích). S našimi se zná a říkal jim, ať mě do Zbrojovky pošlou.

Měl jsi, případně máš, nějakého oblíbeného hráče, nebo klub? Případně fotbalový vzor?
Odmalička Tottenham, to pořád platí. Nějaký vzor jsem vyloženě neměl, mým oblíbeným hráčem je Dele Alli.

Dojíždíš denně, nebo si plánuješ najít něco v Brně?
Bydlím zatím u rodičů a dojíždím autem, dá se to zvládnout za patnáct minut. Bylo to ale horší, když byla dálnice rozkopaná. Ještě nemám dodělanou školu, potom bych se asi rád osamostatnil. Mám ale v plánu zůstat v Rosicích, protože to tu mám rád a cítím se tu jako doma.

Jak je na tom mladší bráška, který do Zbrojovky také přešel?
Aktuálně je zase zpátky v Rosicích, ve Zbrojovce bylo hodně dětí a velká konkurence. Rozhodlo se tedy zatím takhle a vždycky se do Zbrojovky může v budoucnu vrátit.

Při tvé premiéře proti Spartě hodně lidí zmátlo tvoje jméno, shodné s poněkud zkušenějším záložníkem. Stávalo se ti to častěji?
Ze začátku to asi lidi pletlo. I na sociálních sítích mě kolikrát někdo omylem označil, když se třeba se jmenovcem fotil (úsměv). Ale už se to nestává.

První start za muže sis ovšem nemohl vybrat lépe, pořád na něj vzpomínáš?
Ta premiéra ais nemohla být o moc lepší, pěkný fotbal, hodně gólů, nakonec jsme vyrovnali, došlo hodně lidí. Mám to v hlavě pořád, ty zážitky, emoce. Rád na to vzpomínám a zatím je to pořád asi nejhezčí moment kariéry.

První gól jej nezastínil? Nepřišel v úplně nejvhodnější dobu, že?
Jasně. Užil jsem si ho, emoce byly fajn a euforie přímo na hřišti taky, protože jsem na ten gól čekal hodně dlouho, mám-li být upřímný. Navíc to nebyla nějaká haluz nebo dorážka kolenem, padlo to tam docela hezky. Bohužel ale byl k ničemu, jak se ukázalo o týden později doma proti Jihlavě.

To byl asi naopak nejhorší okamžik kariéry, hádám.
Těžko se to popisuje. V té situaci jsme byli hodně dlouho, pořád jsme se v tom motali a ten zápas to jen potvrdil. V hlavě bylo dlouho prázdno, navíc pro nás mladé není nic příjemného si hned na startu kariéry zažít tohle. Ale teď bojujeme, abychom se dostali zpátky.

Překvapilo tě, co dovede s fotbalistou v první lize udělat psychika?
V dorostu jsme hráli většinou na špici, byli jsme uvolnění. Profesionální fotbal je jiný, boj o výsledek má velké nároky na psychiku a je potřeba se v tom naučit fungovat.

Za relativně krátkou kariéru jsi ve Zbrojovce poznal čtyři kouče. Ten poslední, Pavel Šustr, je ovšem spíše staronový, dobře se znáte z dorostu. Je to pro tebe výhoda?
V dorostu jsem ho měl docela dlouho, tři čtyři roky. A dovolím si říct, že je to trenér, který mě naučil hodně. Většinu toho, co mi pomohlo se dostat do dospělého fotbalu. Díky němu jsem se dokázal posunout do juniorky a áčka, jsem za to vděčný.

A nejsi jediný, kdo je z ročníku 1999 v prvním týmu. Nakonec se vás tam sešlo pět a nemusí to být konečné číslo.
My byli silný ročník už od přípravek, docela dost jsme toho vyhráli, dařilo se nám a zahráli jsme si třeba i Danone Cup na Santiago Bernabeu. Byli jsme vždycky dobrá parta, a jsme doposud, pořád se scházíme. Vždycky se říkalo, že z ročníku půjde do áčka jeden, maximálně dva. Je fajn, že se nám to takhle povedlo, a to si troufnu říct, že ještě nejsme poslední a jsou tam i další šikovní kluci.

Jak zatím ze svého pohledu vidíš letošní sezónu? Které zápasy byly podle tebe nejpovedenější?
Povedl se nám zápas s Libercem doma, i když nedopadl dobře výsledkově. Bohužel jsme nezvládli situaci v první minutě, pak se nám nepovedlo využít některé ze šancí. Asi bych zmínil zápas s Budějovicemi, cenné byly teď poslední venkovní výhry.

A asi je zřejmé, který zápas naopak bude na druhém konci žebříčku.
Je jasné, že Varnsdorf. Na to vzpomínám hodně nerad, byla to pro mě škola. Věřím, že jsem se z toho poučil a už se to nezopakuje. Hned v tu chvíli mi bylo jasné, že jsem oslabil mančaft, navíc zrovna v takovém zápase, kdy jsme dominovali. Byla to moje blbost a byl jsem za ní bohužel potrestaný nejen já, ale i tým.

Kromě Zbrojovky nastupuješ i za národní tým, aktuálně za dvacítku. A s ní sis zahrál i proti Anglii, další fajn zážitek, že?
Dostal jsem se tam na poslední chvíli, bohužel jsme se minuli s Tondou Růskem, který zase byl na předchozím srazu. Jinak jezdíváme spolu. Nebyl to ale problém, kluky znám z devatenáctky. Bude to příjemná vzpomínka, s Anglií nehrajete každý den. Užil jsem si i ten gól, byť to bylo takové všelijaké, nešlo to pořádně poznat, míč se odrazil od břevna. Byl jsem hodně blízko a moc nevěřil, že to může být gól. Ale sudí mávl, tak byl (úsměv).

Už se ví, že další duel sehraje dvacítka v Brně, je to velké lákadlo? V širším kádru je vás ze Zbrojovky hodně.
Bylo by dobré si zahrát na našem stadionu, ale uvidíme, jak bude vypadat nominace. Posledně jsem prošel z náhradníků a byl jsem rád, že tam vůbec můžu být. Tak se necháme překvapit, bylo by fajn, kdyby se nás tam pár dostalo.

Máš mimo fotbal i nějaké jiné koníčky?
Kromě fotbalu a školy v tuhle chvíli moc času nemám, protože jsme v maturitním ročníku. Rád si zahraju třeba tenis, nebo doma hry na playstationu. Potkáváme se s partou z ročníku, zajdeme si třeba na večeři, jinak se nebráním ničemu.

Z kádru vás bude maturitní výzvě čelit docela dost, kdo konkrétně je v ročníku s tebou?
Lehké to nebude, maturujeme v květnu, tedy za předpokladu, že nás k maturitě pustí (smích). Do ročníku chodím s Tondou Růskem, z juniorky s námi je Ondra Pachlopník, Radim Trbušek.

Sezóna fotbalisty je náročná, kdy máš v plánu se učit?
Maturitní otázky už probíráme od září, osvěžuju si to. Předměty jsou hodně o biflování, ekonomie, účetnictví… Sám ale nevím, kdy si na to najdu čas. Je a bude to náročné.

Díky za rozhovor a ať se daří!

další články

U13: Šest gólů a výhra na Sigmě!
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U13: Šest gólů a výhra na Sigmě!

O l o m o u c - Mladší žáci Zbrojovky (U13) zůstávají ve finálové nadstavbě i po třech kolech...
U12: Zbrojovka v Olomouci bez bodů
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U12: Zbrojovka v Olomouci bez bodů

O l o m o u c - Mladší žáci Zbrojovky (U12) podlehli ve třetím utkání nadstavby na hřišti Olomouce...
U17: Těsná prohra s Pardubicemi
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U17: Těsná prohra s Pardubicemi

B r n o - Také dorostenci kategorie U17 se před Pardubicemi nakonec museli sklonit. V atraktivním...