ROZHOVOR Z PROGRAMU: Lukáš Magera
B r n o – Zápasový bulletin pro novou sezonu doznal zásadní proměny, co se týče formátu a designu. Hlavní součástí nadále zůstává jinde nepublikovaný rozhovor - jeho prvním respondentem se stal Lukáš Magera. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme na webu.
Lukáš Magera je jednou z pěti letních posil brněnské Zbrojovky – a dost možná tou nejzvučnější. Rodák z Dolního Benešova dosáhl ve své kariéře na ligový titul i pohár, zahrál si proti věhlasným týmům v pohárových soutěžích a nakoukl také do reprezentace. Pětatřicetiletý útočník se stal tváří prvního vydání zápasového bulletinu v nové sezoně.
Lukáši, v kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem?
V pěti nebo šesti letech v Dolním Benešově. To je menší město mezi Ostravou a Opavou, kde jsem se narodil.
Jakými posty jsi v kariéře prošel?
Vzpomínám si, že jsem často během jednoho dne vystřídal postů víc. Za starší žáky jsem hrál ve středu zálohy nebo v útoku, zatímco za mladší jsem chytal (úsměv). Přitom jsem ale kopal standardky, takže jsem na ně vybíhal z brány.
To už jsi postavou vynikal, nebo skokový růst přišel až později?
Zhruba v patnácti letech. Ale ještě v jednadvacítce jsem hrával ve středu zálohy, de facto až v Baníku jsem se dostal na podhrot, což mi sedělo asi nejvíc.
Míval jsi nějakého oblíbeného hráče?
Jako malý jsem sledoval Klinsmanna, později Rivalda.
Nemrzelo tě, že právě Klinsmann napomohl přihraným pádem vyřazení tehdejší československé reprezentace ze světového šampionátu v Itálii?
Turnaj si pamatuju, reprezentaci se tam docela dařilo a bylo to úspěšné mistrovství. Vlastně se to od té doby nepovedlo napodobit. Ale tu penaltu ve čtvrtfinále už si nevybavím, přece jen mi bylo sedm (úsměv).
A co oblíbené kluby, máš nějaké?
V každé lize mám nějaký oblíbený klub. V anglické Chelsea, v italské Juventus, ve španělské Real.
Tak co jako fanoušek Realu a Juventusu říkáš na přestup Cristiana Ronalda?
Musím říct, že mě to celkem překvapilo a jsem zvědavý, jak mu to půjde. Ve třiatřiceti už hráči kolikrát končí kariéru a on přestoupil do Juventusu, za takovou cenu. Asi chtěl změnu a novou výzvu, v Realu už byl hodně dlouho. Budu ho samozřejmě se zájmem sledovat (úsměv). A také Real, protože pro něj to bude taky nová éra.
Vraťme se k tvojí kariéře. Na Baníku jsi začal hned titulem, byl to její vrchol? Nebo řadíš výš třeba reprezentaci a kvalifikační zápas proti Skotsku?
Jsou to krásné vzpomínky, to je pravda. Vyhrál jsme ligu, pohár, zahrál si v pohárech proti Manchesteru City nebo Ajaxu. Ale ta reprezentace je asi nejvíc. Potřebovali jsme tehdy za každou cenu vyhrát, což se nakonec povedlo. Na to člověk nezapomene. Nastoupil jsem s Tomášem Necidem na hrotu, soupeř v podstatě jen bránil. Dopadlo to nakonec dobře. Pokud si pamatuju, hrál tehdy i Honza Polák. Je pravda, že začít kariéru titulem bylo skvělé. A já věřím, že skvělý bude i konec – že postoupíme zpátky do první ligy a příští rok si ji zahrajeme. To si přeju a věřím, že to zvládneme a dopadne to tak. Udělám pro to, co budu moci.
Hodně významnou stopu jsi pak zanechal i v Mladé Boleslavi. Šest let, to je úctyhodné číslo.
S nikým jsem nikdy neměl problém a možná i to mi pomohlo, abych se tam takhle dlouho udržel. Mrzí mě jen, že jsme se nikdy nedostali v pohárech do skupiny a skončili v předkole, ale takový je fotbal. Na Boleslav budu vždycky vzpomínat v dobrém, ale teď mám před sebou dva roky ve Zbrojovce a hlavním cílem je, aby ten druhý rok byl zase prvoligový.
V Brně už jsi pár týdnů, vybyl čas i na poznání města?
Popravdě zatím moc ne. Příprava byla náročná a chystáme se na narození dcerky, takže prostoru a času mnoho nebylo. Jen se synem jsem jednou byl ve městě, projet se tramvají a projít si centrum. A v neděli po generálce jsme využili volného dne a byli s celou rodinou venku a na nákupech, syn se vyřádil na vláčku, trochu jsme si zablbli. Pomalu se zabydlujeme a až hektické dny skončí, určitě bude prostoru na poznání města víc.
Narození dcery znamená příspěvek z klubové kasy, na druhou stranu jsi tam už něčím i přispěl. Je ta částka v rovnováze?
Něco mi napočítali a vím taky, že něco dostanu, tak uvidím, jaká bude výsledná částka (smích). To k fotbalu patří, i zpívání už mám za sebou.
Co jsi zpíval konkrétně?
Vysoký jalovec, to každý zná. Kluci mi tím pádem mohli i pomoci. Bylo to fajn a jsem rád, že už kluky líp znám.
Budeme tedy držet palce, aby co nejdříve přišlo zápisné i za první gól.
Je pravda, že gól už bych opravdu potřeboval. Do šancí se dostávám, ale nepadlo mi to tam. Proti Skalici mě na poslední chvíli rozhodil protihráč, už jsem nepočítal s tím, že se tam ještě někdo může objevit. Měl jsem to ale každopádně proměnit. Ještě důležitější než góly jsou ale výsledky, takže pokud budeme vyhrávat, budu spokojený. Abych to odlehčil, takový Giroud nedal gól za celý turnaj a má zlatou medaili, i to je fotbal (úsměv). Samozřejmě ale doufám, že góly budu dávat, protože právě kvůli tomu jsem do Brna přišel.
Jak se ti zatím jeví klima a parta v kabině?
Můžu říct, že je super. Bylo tu hodně mladých kluků, teď přišli i starší a střední generace, je to srovnané a dobře namíchané. S partou není žádný problém, nejdůležitější bude to ale přenést na hřiště. To je klíčové. Můžete mít sebelepší partu, ale musíte ji podpořit i výsledky na hřišti.
Jsi případně schopen zastat i roli jakéhosi mentora pro mladší hráče?
Nemám s tím problém. Nejsem typ, co by za někým chodil a radil, dělej to takhle a takhle. Ale pokud někdo potřebuje radu, poradím. Na tréninku nebo v kabině rád odpovím na cokoliv a pak už záleží na klucích, jestli a co si z toho vezmou.
Díky za rozhovor a ať se daří!
