ROZHOVOR Z PROGRAMU: Ondřej Pachlopník
B r n o - Součástí zápasového bulletinu na utkání s Ústím nad Labem byl i rozhovor s devatenáctiletým záložníkem Ondřejem Pachlopníkem. Jeho přepis vám nyní jako obvykle nabízíme na webu.
Devatenáctiletý záložník Ondřej Pachlopník byl jedním z objevů loňské sezóny. Postupně se propracoval do prvního mužstva, kde si během jarní části odbyl debut ve druhé lize a nakonec odehrál sedm zápasů. V Sokolově a proti Třinci navíc skóroval. O závěr sezóny a evropský šampionát do devatenácti let jej bohužel připravily problémy s achillovkou, nyní se ale talentovaný středopolař pozvolna vrací do tréninku. A zároveň se představuje v rozhovoru!
Ondro, v kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem?
Někdy v pěti, šesti letech se mě taťka zeptal, jestli nechci jít hrát. Když jsem souhlasil, začal mě rovnou i trénovat. Sám kdysi taky hrával, ale trenérem byl jen na dobrovolnické bázi a když jsem z Bohunic přešel do Zbrojovky, tak skončil.
Kdy se tak stalo?
To mi bylo deset let, vyhlédl si mě trenér Čejka. Od té doby už jsem byl ve Zbrojovce.
Jak se v kariéře vyvíjel tvůj herní post?
Ze začátku jsem hrával na hrotu, pak nějakou dobu zase stopera. Zhruba ve třinácti letech jsem se posunul na defenzivního záložníka, pak na ofenzivního s tím, že občas hraju útok. Takže takový kolotoč.
Míval jsi nebo máš nějaký vzor či oblíbený klub?
Mým vzorem je Cristiano Ronaldo a oblíbeným klubem Real Madrid. Teď po Ronaldově přestupu sleduju i Juventus, po očku.
A kdyby se ve finále Ligy mistrů potkal Real s Juventusem, komu bys fandil?
Asi bych fandil Ronaldovi. Přál bych to ale oběma, nevadilo by mi to, takové finále bych si užil (smích).
Poslední dva roky máš docela raketové, měl jsi to takhle i dříve v mládeži?
Ze začátku ne, až někdy ve čtrnácti letech jsem začal občas trénovat se staršími, ale že bych natrvalo jednu kategorii přeskočil, to ne. Až v dorosteneckém věku jsem se z devatenáctky posunul do juniorky a v minulé sezóně do áčka.
V oné sezóně jsi absolvoval debut v soutěži, vstřelil dva góly, konec ti ale zhatilo zranění a problémy s achillovkou. Jak tento ročník tedy hodnotíš?
Nebudu lhát, maloval jsem si to jinak. Mrzí mě, že jsem nemohl týmu pomoci proti Příbrami, to byly dva nejdůležitější zápasy roku a přišlo zrovna tohle. Navíc jsem díky tomu musel oželet i Euro devatenáctek. Jaké celek ten rok ale beru spíš pozitivně, protože to byla moje první sezóna v mužích. Něco jsem odehrál, dal i nějaké góly, nemůžu si stěžovat. Z týmového hlediska jsme prospali začátek, druhá půlka byla lepší, bohužel ne s vysněným koncem.
Jaká je tvoje aktuální budoucnost v reprezentaci?
Kontaktovali mě i z týmu U21, ale to jsem byl pořád zraněný, tak to nešlo. Co se týče dvacítek, zatím nic konkrétnějšího nevím, teprve začínám trénovat a je začátek sezóny, uvidí se.
Minulý týden jsi začal trénovat individuálně, jak jsi na tom teď?
V pondělí jsem byl poprvé v plném tréninku a pocity jsou zatím dobré. Samozřejmě fyzicky to po té pauze není ono, bylo to hodně dlouhé, naposledy jsem hrál doma s Třincem a logicky tak všemu nestačím. Mám teď přesný a přísný režim a věřím, že do dvou týdnů bych se do toho mohl dostat zpátky. Pak už bude záležet na tréninku a na tom, jak mi to půjde.
V čem onen režim spočívá?
Každý den cvičím, mám přesný plán. K tomu samozřejmě regenerace, kdy nohu musím chladit.
Máš mimo fotbal nějaký jiný koníček?
V tuhle chvíli asi žádný zvláštní koníček nemám. Občas si zahraju nějakou hru na počítači, fotbal a tak. Kromě toho řeším školu, letos jdu do čtvrťáku a budu maturovat. Snad to zvládnu.
Co očekáváš od nadcházejícího ročníku?
Hlavním a nejdůležitějším cílem je postup. Chci, aby se dařilo týmu a hráli jsme dobrý fotbal, na který by lidi rádi přišli. Osobně se tomu podřídím a přeju si hlavně zdraví, aby se to netáhlo a já vydržel bez problémů. Dělám všechno pro to, aby tomu tak bylo a předešel jsem problémům.
Díky za rozhovor!
