ROZHOVOR Z PROGRAMU: Ondřej Sukup

ROZHOVOR Z PROGRAMU: Ondřej Sukup

B r n o - Na rozhovor do prvního zápasového programu roku 2018 jsme si vybrali jednu ze zimních posil - obránce Ondru Sukupa. Tak trochu i proto, že v olomoucké Sigmě působil. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme i na webu.

Do balonu kopal už ve dvou letech, trnitou cestou se nakonec prokousal až do ligy – a svými výkony si řekl o angažmá v bulharské Varně. Ondřej Sukup má za sebou zprvu nenápadnou, o to však zajímavější kariéru. A od ledna v ní píše novou kapitolu – stal se jednou ze zimních posil Zbrojovky Brno.

S devětadvacetiletým krajním bekem jsme si krátce povídali o kariéře, začátcích, největších zážitcích – ale třeba i o dětech a plánech do budoucna. Jen angažmá v bulharské Varně jsme už neprobírali, o tom byla řeč hned po Ondrově příchodu do Brna.

Ondro, jaké byly tvoje první fotbalové kroky?
Začínal jsem přímo na Starém Městě, stadion byl v naší ulici třicet metrů od baráku. Už ve dvou letech jsem si na zahradě kopal, tak mě naši někdy ve třech vzali do přípravky.

Zažil jsi ještě škváru?
Zažil, jsou to barvité vzpomínky (smích). Bylo to náročné a nepříjemné, dnes to mají mladí kluci v tomhle jednodušší.

Vybavíš si ještě z dětství premiérovou sezonu Uherského Hradiště v nejvyšší soutěži?
Pamatuju si, že jsme na ligu jezdívali, jinak jsem ale vždycky jako rodák preferoval spíš Staré Město (úsměv). Ty zápasy s Hradištěm měly velký náboj. Pak se kluby sloučily, což bylo s ohledem na jejich blízkost asi nakonec rozumné. A v Hradišti bylo asi pro klub a stadion lepší zázemí.

Jakým vývojem prošel tvůj herní post? A jak se třeba změnily úkoly pro krajního obránce?
Až do dorostu jsem hrával jako střední záložník, případně na křídle. Až v devatenáctce jsem se posunul na kraj obrany. Tehdy už začal trend, kdy krajní obránci podporovali ofenzivu, ale samozřejmě za těch deset let udělal fotbal zase velkou cestu. Je rychlejší, nároky jsou jiné.

Míval jsi v mládí nějaký vzor, případně oblíbený klub?
Ze začátku Davida Beckhama, pak už nikoho (smích). A zhruba od páté, šesté třídy fandím Juventusu, za který hrál Pavel Nedvěd, další oblíbený hráč.

A nějaký další fotbalový zážitek z dětství si vybavíš?
Asi si jako první mi bleskne hlavou EURO v roce 1996. Každý zápas jsme si nahrávali na video a pouštěl jsem si je ještě snad dva roky po turnaji. I další turnaje byly povedené, ale tenhle mám v paměti asi nejvíc. Byl první a ten úspěch byl trochu nečekaný.

Nepotkal ses někdy třeba s Miroslavem Kadlecem, kapitánem týmu a rodákem ze sousedního Hradiště? Případně s někým dalším?
S panem Kadlecem se opravdu znám, jinak jsem ale blíž nepotkal asi nikoho.

Tvoje fotbalová cesta pokračovala dál, ligová premiéra ve Slovácku z toho ale nebyla. Čím to?
Postupně jsem se dostal do béčka, kde nás tehdy bylo asi deset nebo dvanáct a na každý zápas k nám chodilo deset kluků z áčka, kteří hráli. Nemělo to moc budoucnost, tak jsem se rozhodl zkusit cestu přes nižší soutěž a přešel do Šardic, kde jsme dva roky hráli absolutní špičku divize. Ozkoušel jsem si dospělý fotbal, dvakrát jsme skončili první, pak ale klub končil a mne si vyhlédli do Znojma.

Kdo konkrétně?
Pan Sobota, který shodou okolností působil nedávno i ve Zbrojovce. Znojmo hrálo třetí ligu a zrovna postupovalo, tvořil se tým, který potom vykopal první ligu. Nejprve jsme se těsně zachránili, druhý rok to bylo lepší a třetí už jsme byli po podzimu na prvním místě. To už si mě ale vytipovala Sigma, takže jsem postupovou sezonu absolvoval jen z poloviny.

V Sigmě to ovšem nakonec byla jen epizoda a přišel další přesun – do Baníku. Jak k tomu došlo?
V Olomouci se mi nepovedlo se prosadit tak, jak bych chtěl. Ne snad že bych byl mladý, bylo mi přece jen už třiadvacet. Spíš ale nezkušený. Neměl jsem žádný prvoligový start, rozjížděl jsem se pozvolna. V Sigmě jsem toho tedy moc neodehrál a naskytla se možnost jít někam hostovat. Nejprve to vypadalo na Znojmo, nakonec jsem ale skončil v Baníku.

Znojmo si tehdy užívalo svou první – a zatím jedinou – ligovou sezonu. Nemrzelo tě, že u toho nejseš?
Ani v nejmenším, protože v Baníku jsem nakonec vydržel tři roky. Cítil jsem tu větší perspektivu, ve Znojmě to bylo bez opce, tady jsem opci měl a Baník ji pak uplatnil.

A co lidé ve znojemském klubu, jak to nesli? Přece jen jednu chvíli už byla skoro ruka v rukávě.
V jednu chvíli už to tak vypadalo, hrál jsem i přípravný zápas. Pak se ale ozval Baník. S panem Kalvodou jsme to probírali, vysvětlil jsem mu to a vzal to. Problémy jsem tehdy ani potom s nikým neměl, nikdo mi nic nevyčítal.

Máte s manželkou dvě děti, v jaké fázi kariéry přicházely na svět?
Bylo to v obou případech podobné (smích). Dcera Vanessa se narodila právě před přechodem do Sigmy. I to byl jeden z důvodů, proč jsem tu nabídku vzal. Přece jen to byl krok dopředu, první liga. I ohledně financí. A Sebastian se narodil, když jsem končil v Baníku (smích). Respektive v lednu, takže do Varny jsme šli, když mu byly čtyři měsíce.

Jak ti sedla role tatínka? Bylo to ze začátku těžké skloubit s profesním životem?
Tím, že nemám moc zájmů, to těžké nebylo. Kromě fotbalu mám už jen rodinu. Bydleli jsme pořád spolu, takže jsem se po tréninku věnoval rodině, pak zase na fotbal. V tomhle to tedy náročné nebylo, pro ženu tedy někdy ano, hlavně v době delšího odloučení. Soustředění a tak podobně. Někdy není hlídání, je na to sama. Ale myslím, že v rámci možností to zvládáme dobře.

Byl bys rád, kdyby děti pokračovaly v tvých šlépějích a daly se na fotbal?
Nechávám to čistě na nich, jak se budou vyvíjet. Nechci je do ničeho tlačit. Pokud bude zájem, tak samozřejmě ano, balon doma mají (smích). Ale Sebastianovi jsou dva roky, takže je na to u něj ještě brzy.

A dovedeš si čistě hypoteticky představit, že bys ho třeba trénoval ty sám?
Dovedu, dovedu. Už jsem nad tím i přemýšlel, člověk si říká, co bude dál. Asi by mě to i bavilo, rád bych s tím pomalu začal hýbat, začal si pomaličku dělat licenci a tak. Nevím zatím, jestli by mě víc lákalo trénovat malinké nebo starší hráče, ale postupně bych třeba do něčeho takového rád postupně došel.

Vida, takže inspirace Radkem Buchtou?
To ne (smích). Jsme kamarádi a známe se už od Znojma, ale není to tak, že by mě inspiroval. Chytil se toho každopádně dobře, začalo ho to bavit. Uvidíme, co bude v mém případě, jak bude dlouhá kariéra a tak dále. Každopádně už o tom opravdu přemýšlím.

Po svém příchodu do Brna jsi říkal, že z Hradiště budeš dojíždět s Dušanem Melichárkem. Potkali jste se předtím přímo v klubu, nebo jste se znali jen jako fotbalisté ze stejného regionu?
Znal jsem ho spíš od vidění, přímo v týmu jsme spolu nebyli. Když já došel do dorostu, byl v béčku, a když jsem přišel do béčka, on byl v prvním mužstvu. A pak šel poměrně brzy do Švédska.

A jak tedy společné dojíždění vypadá? Kdo řídí?
Řídí on, nepustí mě k tomu (smích). Jako řidič je pohodář. Je to příjemné, že nemusíme cestovat zvlášť, cesta je většinou až po Brno celkem pohodová, přes město je někdy ráno těžké se pomotat, bývá to zacpané.

Cestou spíš, nebo jsi spíš povídavý spolujezdec?
Nespím, povídáme si. Pořád je o čem mluvit a teď v lize to bude platit zvlášť.

Jezdíte takhle každý den, nebo někdy zůstáváte v Brně?
Většinou jednou, dvakrát přespíme na hotelu. Třeba když jsou dva tréninky, a pak před zápasem. Je to pohodička, odpočineme si, nemusíme v tom náročnějším režimu absolvovat ještě tu cestu.

Nyní vás čeká zápas se Sigmou, vnímáš to na své předchozí angažmá v klubu jinak než jako běžný duel?
Zajímavé to bude. Přece jen jsem tam byl nějakých sedm, osm měsíců. A ti kluci, kteří tam teď hrajou, byli se mnou třeba v béčku. Se všemi se znám velice dobře. Navíc to bude domácí premiéra, takže se těším opravdu hodně. Na Srbské jsem zatím hrál vždycky jako host. Jsem zvědavý, jak si poradíme a jak to bude vypadat. Start nemáme lehký, ale je potřeba se s tím poprat a urvat nějaké body.

Patříš k těm, kteří bývalé spoluhráče před zápasem hecují?
Hecování mi někdy není cizí, ale jsem už spíš klidnější povaha a soustředím se hlavně na výkon a na ten samotný zápas.

A co bydlení? Už máte jasno, jestli Brno, nebo Uherské Hradiště?
Zatím řešíme koupi nějaké nemovitosti v Uherském Hradišti. Do léta to vydrží takhle, že budeme jezdit s Dušanem. Je to hlavně kvůli malé, nechceme zase měnit školku a prostředí. Po návratu z ciziny si našla nové kamarády, aklimatizovala se, takže jsme se prozatím rozhodli zůstat v Hradišti.

Sledujete v kabině hokejový turnaj, potažmo olympiádu?
Zrovna před chvílí jsem viděl výsledek čtvrtfinále (rozhovor vznikal ve středu ráno – pozn. red.), zajímáme se o to, i když turnaj není tak silně obsazený jako ty minulé. Hrálo se ve čtyři, takže přenos jsem neviděl, radši v takový čas spím (smích). Sledujeme i biatlon a další sporty, olympiáda v kabině frčí.

Už máš za sebou tradiční povinnosti nováčka v podobě zápisného, úvodního zpěvu a podobně?
Něco už jsem platil, respektive část. Budu to asi splácet dlouho (smích). Zápisné už jsme měli, abychom se lépe poznali, to musí být. Zpívat jsem taky musel, zvolil jsem Morituri Te Salutant, ta mi sedne, moc se tam totiž nezpívá (smích).

Díky za rozhovor a ať se daří!

další články

U19: Zbrojovka nestačila na Pardubice
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U19: Zbrojovka nestačila na Pardubice

B r n o - Dorostenci Zbrojovky ve čtvrtečním utkání dorostenecké ligy přivítali Pardubice. Na...
PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B
A-tým
27.03.2024 | Martin Lísal

PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B

B r n o - Jediná jarní reprezentační pauza je minulostí a druhá nejvyšší soutěž pokračuje dvacátým...
SOUHRN: Jak si vedli Zbrojováci v reprezentaci?
Ostatní
27.03.2024 | Martin Lísal. FOTO: fotbal.cz

SOUHRN: Jak si vedli Zbrojováci v reprezentaci?

B r n o - Březnová reprezentační pauza je u konce, do svých týmů se postupně vracejí i hráči...