ROZHOVOR Z PROGRAMU: Robert Bartolomeu

B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Varsnorfem odpovídal na otázky v titulním rozhovoru Robert Bartolomeu. Přepis tohoto povídání vám jako obvykle nabízíme na webu.

Čtyřiadvacetiletý krajní záložník Robert Bartolomeu přišel do Brna letos v létě, v minulém domácím utkání se dočkal premiérové branky, k tomu přidal i druhou letošní asistenci a ještě zařídil penaltu. Rodák z Otrokovic nyní věří, že podobných zápasů přidá víc a pomůže tak týmu v cestě vzhůru. V rozhovoru na sebe ale prozradil mnohem víc.

Roberte, na úvod tradiční otázka – v kolika letech jsi začínal s fotbalem a kde?
Začínal jsem v šesti letech, do klubu mě přivedli v Otrokovicích rodiče.

Ty jsi rodák z Otrokovic, bydlíš tam pořád?
Žil jsem tam a rodiče tam pořád bydlí. Já se pak odstěhoval a se ženou a jejími rodiči býváme na Velkém Ořechově, zhruba dvacet kilometrů od Zlína. Žena odtud pochází.

Říkáš se ženou, jsi tedy ženatý? A co děti, plánujete?
Poznali jsme se na diskotéce (úsměv). Jsme aktuálně manželé, děti zatím nemáme, ale jsou v plánu.

Jak se v kariéře vyvíjel tvůj post?
Začínal jsem jako útočník, během mladších let jsem to zkoušel i v obraně, ve středu zálohy. Jak to tak bývá v mládeži.

Už byla řeč o začátcích v Otrokovicích, kdy konkrétně jsi přešel do nedalekého Zlína?
Někdy v páté třídě. A pak jsem tam byl v podstatě až do léta, vyjma hostování.

Dokázal bys jmenovat jednoho trenéra, který ti v kariéře dal nejvíc?
Je těžké jmenovat jednoho, ovlivnil mě každý trenér. Ale v dorostu mi šanci pravidelně hrát dal trenér Somberg, tak možná on.

Z angažmá ve Zlíně ční asi nejvíc tvůj gól, který Zlínu a částečně i tobě zajistil Evropskou ligu. Vnímáš to podobně?
Byl to fajn pocit, pak jsme ještě hráli Superpohár a já si zahrál i v Evropské lize, alespoň chvilku proti Tiraspolu. Jsem za to rád a asi je to opravdu nejvíc, co jsem zatím zažil.

Cos říkal na los základní skupiny? Soupeři silní, ovšem žádný extra fanouškovský tahák mezi nimi nebyl.
Byli to silní soupeři, kvalitní a v Evropě zkušení. Vím, že kluci tehdy chtěli Arsenal, ale myslím, že to už by nedopadlo úplně nejlíp (smích). Nejsilnější byl asi Lokomotiv, herně i zázemím.

Jak to máš aktuálně, do Brna dojíždíš, nebo si hledáš bydlení?
Zatím dojíždím, jezdím s Ondrou Sukupem a Dušanem Melichárkem. Když je potřeba, přespím tady, na hotelu nebo u Bariho (Damiána Bariše – pozn. red.). Je to zhruba hodinka, nic strašného. Zatím jsme spokojení, žena pracuje, chceme spolu být co nejvíc, plánujeme rodinu, tak jsem zatím zvolil tuhle cestu. Navíc máme domek a do města a shonu se člověku taky tolik nechce. Určitě by ale bylo do budoucna v něčem lepší žít přímo tady, uvidíme.

Co se týče probíhající sezóny, fanoušci tě nejvíce velebili za utkání s Táborskem, kde jsi vstřelil gól, na další nahrál a ještě zařídil penaltu. Vidíš to stejně?
Táborsko určitě, ale myslím, že dobrý zápas byl i domácí s Budějovicemi. Obecně se nám doma zatím daří víc, musíme ale začít bodovat naplno i venku.

Jsi spokojený, že se ti povedlo konečně vstřelit gól a podepřít výkony i hmatatelnými čísly? U ofenzivních hráčů je to hodně důležité.
Je to pro mne lepší, přece jen trenér i spoluhráči spoléhají na to, že budu nebezpečný. Musím na sobě dál pracovat a přidat další góly a nahrávky. Co se týče gólu, věřil jsem, že přijde, a věřil jsem, že přijde dřív. Ale neklesal jsem na mysli a jsem za to teď rád. Ne že bych si oddechl, ale věřím, že mě ten gól posune dál a pomůže mi v další práci.

Máš nebo míval jsi nějaký oblíbený klub? Případně sen si za nějaký konkrétní klub zahrát?
Míval jsem Liverpool, a pořád mám. K tomu se mi líbí, jak hraje Manchester City. Konkrétní sen ale nemám. Samozřejmě bych si někdy rád vyzkoušel třeba zahraniční ligu, kdo z fotbalistů ne? Přesvědčit sám sebe, jestli na to mám nebo nemám. Vyloženě konkrétní klub ale takto vybraný nemám.

Jaké máš mimo fotbal koníčky a záliby, jak trávíš volný čas?
Snažím se trávit co nejvíc času s rodinou. Jezdíme na výlety, výšlapy. V sezóně třeba o víkendu, když to vyjde po utkání. Rád si zahraju videohry, k tomu třeba badminton. Žena ráda chodí na kávu, takže i takhle trávíme čas.

Výlety spíš do přírody, nebo po hradech a zámcích?
Spíš po přírodě. Naposledy jsme byli u Hradiště na rozhledně Salaš, tak něco podobného.

Není tajemstvím, že tvůj tatínek je rodákem z Angoly. Jak došlo k tomu, že se usadil právě na Zlínsku?
Ano, tatínek je rodák, usadil se tady. V Angole byla občanská válka, přijeli sem za prací a studovat, díky tomu se potkal s mamkou. Mamčin tatínek dělal na škole učitele.

Povedlo se ti už Angolu navštívit?
Ještě jsem tam bohužel nebyl. Není to jednoduché. Je tam bída, ale to by nebyl problém. Větším problémem je, že neumím řeč, v Angole se mluví portugalsky a nářečím, domluvíte se tam i francouzsky.

Poslední otázka – ochutnali jste s tatínkem valašskou slivovici?
Taťka myslím určitě, já už taky ochutnal. Bez toho to nejde, nejde se tomu na Moravě vyhnout a asi by to byl i hřích (smích).

Díky za rozhovor a ať se daří!