Snažím se být spíš ten hodný polda, usmívá se kondiční trenér Josef Mlčuch

B r n o – Dříve se snažil sítím vyhnout, teď pomáhá svým svěřencům balóny do sítí posílat. Někdejší profesionální volejbalista Josef Mlčuch je druhým rokem kondičním trenérem u "áčka" Zbrojovky.

Mohl bys na úvod krátce shrnout svůj životopis, alespoň ten sportovní?
Studoval jsem v Brně magisterský obor učitelství a kondiční trénink. Původně jsem dělal volejbal, hrával jsem u nás i v zahraničí, působil jako kondiční trenér a fyzioterapeut u národního týmu, kde je ta práce spíše nárazová a nefunguje to celoročně. Kromě toho jsem taky závodně plaval. Tři roky zpět jsem přešel do Zbrojovky, původně k mládeži. U áčka jsem druhým rokem, měl jsem nastoupit ještě za trenéra Habance, ale toho jsem už stihl, jen když si vyklízel kancelář.

Když srovnáš trenéry, pod kterými jsi pracoval – liší se jejich přístup ke kondičnímu tréninku spíše v detailech, nebo razantněji?
Každý má svoje metody, každý si prošel jinou školou a má jiný didaktický přístup, jiné priority, co chce a nechce dělat. Devizou Romana Pivarníka kupříkladu byly jeho výsledky a zkušenosti z Rakouska, konkrétně z Rapidu Vídeň. To se promítalo do jeho práce, kdy kladl důraz na kázeň a profesionální přístup.

Je výhodou, že s trenéry sdílíš kancelář? Komunikujete spolu tím pádem prakticky nonstop.
Rozhodně. S Pavlem Šustrem hodně mluvíme o zatížení v tréninku, řešíme, jestli je to málo nebo moc, tedy zda nedochází buď k přetrénování, nebo nedotrénování. V tom nám pomáhají data ze sporttesterů a na základě toho se upravují tréninkové plány.

Ještě se vraťme k volejbalu, hraješ ho stále?
Ještě ho hraju, ve druhé lize. Snažím se to skloubit s prací tady.

Jaké je aktuálně složení týmu kondičních trenérů Zbrojovky a jaká je v kostce jeho filozofie?
Sytém se trochu změnil, zintenzivnila se práce se zraněnými a jsem víc zapojený do tréninkových procesů. Honza Cacek je takový supervizor, když potřebuju něco poradit, kdykoliv je na telefonu. Navíc má velmi dobré vazby na sportovní fakultu, kde je nám díky tomu otevřenější testování a další věci. Dále samozřejmě spolupracuju s kondičními trenéry mládeže, potkáváme se a řešíme, co je třeba. Něco už se rozjelo, něco se vyvíjí a tvoří, chceme sjednotit kondiční přípravu napříč klubem tak, aby to dávalo význam už od těch úplně nejmenších.

Teď je v plném proudu reprezentační přestávka, předpokládám, že právě práce kondičáků je v tomto období intenzivnější?
Je to rozhodně náročnější, protože absolvujeme kompletní týdenní cyklus, který v době zápasů nebývá. Přibude testování, vyhodnocování výsledků a tak dále.

Když už jsme nakousli výsledky a sporttestery – co vám všechno napoví?
Díky GPS to zaznamená naběhané vzdálenosti a rychlosti, takže víme, jak rychle hráč běhá a kolik toho naběhal. Máme určeno, kolik toho hráč musí naběhat týdně v daných rychlostech, podle údajů ze sporttesteru pak víme, jaké má kdo nesrovnalosti. Zaznamenává to i tepovou frekvenci, což zase sledujeme spíš u malých her.

Kromě kondiční přípravy mužstva je ve tvé gesci i péče o marody a rekonvalescenty. Stává se, že se individuálně věnuješ i zdravým hráčům, kteří z jakéhokoliv důvodu mají v nějakém specifickém ohledu manko?
Na základě testů se vyhodnotí, kdo potřebuje službu navíc, tomu se pak věnuju. A pak samozřejmě rekonvalescenti – o tom se bavíme s Ivanem Janským, který je takovým prostředníkem mezi doktorem, mnou a maséry.

A liší se kondiční příprava pro hráče třeba podle věku, somatotypu daného jedince a tak dále?
Řekněme, že standard, který chceme dodržovat, je daný. Základ musí být položený u všech, pak se to může drobně lišit post od postu, jedinci s nějakým zdravotním omezením mají individuální přístup. Standard je ale stejný. Můžu říct, že vidím poměrně velký rozdíl na lidech, co projdou dorostem tady, co se týče techniky a cvičení v posilovně mi přijde, že je to tu nastavené poměrně dobře a lidi jsou zvyklí makat. Technicky to zvládají výborně. Když přijde někdo zvenčí, není to vždy pravidlem a občas tam jsou rezervy.

Dnešní doba se vyznačuje obrovským množstvím volně dostupných informací. Je tedy nutné se pravidelně starat i o osobní rozvoj, informace hledat, třídit a filtrovat?
Bez toho to nejde. Jedna věc je škola, druhá praxe a třetí prostý fakt, že to, co platí na jednoho, nemusí platit na druhého. Nechci použít slova pokus-omyl, ale nějaké věci platí obecně a vy je musíte napasovat v realitě na trénink, tréninkový cyklus a konkrétního jednotlivce. Jiné to je, když se hraje v neděli, jiné v pátek, jiné na začátku, jiné v průběhu sezóny, kdy se vše dolaďuje a žene do rychlosti směrem k zápasu.

A propos, letos vás čeká trochu delší zimní pauza, je to pro vás výhodné? Bude více prostoru s hráči pracovat, na druhou stranu se tím možná zvyšuje riziko nějakých zdravotních problémů.
Zima bude jiná, ultradlouhá. Ale bude to práce jako každá jiná, bude jí možná víc, ale to neřeším. Bude alespoň čas posunout určité lidi zase dál a odstranit nějaké neduhy, o kterých vím, že tam jsou.

Není tajemstvím, že názory ohledně nabírání kondice se často mění. Mýtus, že co v létě a zimě natrénuješ, to ti vydrží půl roku, už padl. Jako jsou tedy aktuální trendy?
Je to přesně tak. Zhruba to, co natrénuješ, ti po dvou týdnech odchází, pokud to nebudeš udržovat. Pro nás je tedy hlavní úkol to udržet a ten tréninkový plán co nejvíce zefektivnit. Každý den se dělá něco jiného, rychlost, posilovna, vytrvalost, závisí to na termínech zápasů. Máme nějaké zákonitosti stran regenerace a odpočinku; metody, co, kdy a jak dělat. Kdybych to měl zobecnit, trendem je to nabírání kondice přiblížit co nejvíc hře a tomu zápasovému intervalu.

Stává se třeba, že když má někdo deficit, vezmeš si ho v posilovně stranou, nebo se to řeší spíše individuálně?
Spíš si ho vezmu individuálně a do té posilovny jdou všichni, makají dle svých možností. Pokud je deficit, řešíme to zvlášť. Někdo tak po tréninku zůstává, někdo přijde před ním. Důležitá je komunikace a plánování, bez toho to nejde.

Při tréninku působíš hodně vyrovnaným, až stoickým dojmem. Musíš být na hráče i přísný?
Někdy jo, někdy ne. Snažím se razit cestu, že kondiční trenér nemá být ten zlý, ale spíš ten hodný polda. Snažím se lidem vysvětlit, proč je to, co mají dělat, dobré. Musím říct, že naprostá většina to chápe, otázkou pak je motivace každého z nich. Aby to zkrátka chtěli sami. Občas je potřeba někoho popostrčit, ale to je asi všude stejné.

Díky za rozhovor a ať se daří!