Tomáš Pilík: Vždycky jsem góly spíš chystal

B r n o - Také letos nabízíme fanouškům, kteří z jakéhokoliv důvodu neobdrželi zápasový bulletin, přepis rozhovoru. V úvodním čísle letošní sezony odpovídal na otázky Tomáš Pilík.

První letní posilou Zbrojovky se stal osmadvacetiletý ofenzivní hráč Tomáš Pilík, který většinu kariéry strávil v Příbrami. V jejím dresu vsítil minulý rok osm gólů, sám ale tvrdí, že góly v kariéře spíše chystal svým spoluhráčům.

Tomáši, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Začínal jsem u nás na vesnici v Luhách. Se zdejší přípravkou jsme pak hráli proti Příbrami, tehdy se ještě jmenovala Marila. A po zápase jsem pak přešel do Příbrami, to mi bylo asi deset let.

V Příbrami jsi měl poměrně raketový start, že?
Prošel jsem žáky, mladší dorost jsem v podstatě přeskočil a šel rovnou do staršího, a v necelých šestnácti jsem poprvé hrál ligu. Bylo to docela rychlé.

Doktoři často říkají, že začínat s ligou v takhle útlém věku se může projevit za deset let na pohybovém aparátu, je to i tvůj případ?
Zatím musím zaklepat, nepozoruju to a vážnější zranění se mi vyhýbají. Měl jsem akorát jednou únavovou zlomeninu lýtkové kosti.

Jaké posty jsi cestou vzhůru prostřídal?
Prošel jsem snad všechno kromě brankáře a krajního beka. Třeba v žácích jsem hrál stopera. V chlapech už ale mívám hlavně ofenzivnější role, hrál jsem i útok, když bylo potřeba.

Prakticky celou kariéru jsi strávil v Příbrami, která má pověst regionálního klubu. Nelákala tě nikdy změna?
Ne že by mě to nelákalo, ale nikdy nepřišla nějaká extra zajímavá nabídka. A když jsem ligu mohl hrát doma, zůstal jsem tam.

Vybavuju si, že před pár lety jste z boje o záchranu vylétli rázem do boje o pohárů.
To bylo za trenéra Tobiáše staršího. Nebyla to náhoda, měli jsme tehdy opravdu celkem silný tým. Fillo, Zeman, Deli, byla tam kvalita. Škoda jen, že to třeba nevyšlo.

Víme už, že tvým oblíbeným klubem byla Zbrojovka, které jsi dal čtyři góly, mezi nimi i ten první. Kdo ji teď nahradí?
Docela mi to padá ještě proti Jablonci a Dukle, co si tak pamatuju z posledních zápasů. Tak uvidíme (smích).

Poslední gól jsi Brnu vstřelil z přímého kopu tři kola před koncem, nepřišla na to řeč?
Nijak zvlášť jsme se o tom nebavili. K fotbalu tohle patří, přestupy se dějí. Ani mi to Dušan nějak nepřipomínal. Ještě když byl na Slovácku, dal jsem mu gól z větší dálky, tak si asi radši moc nedovolí (smích). Maximálně na tréninku nějaké špičkování proběhlo, já mu zase říkám, že neskáče.

Jak jste se vlastně s Dušanem dali na soustředění dohromady, coby spolubydlící?
Jemu odešel Pavel Zavadil a já byl v týmu nový. Hledal jsem někoho k sobě a domluvili jsme se.

Zjišťoval jsi třeba u Kuby Řezníčka, jaká je hierarchie v kabině Zbrojovky, jak to tam funguje?
Řeč o tom samozřejmě proběhla, i když jsme to oba měli v létě trochu hektické. Bavili jsme se, kdo je kdo a kdo má jaké slovo. Ale něco už jsem tak nějak věděl a tušil, je to jako v každém klubu. Bylo jasné, že z kluků to hlavní slovo budou mít Honza Polák, Pavlas, Dušan nebo třeba Luty jako služebně nejstarší hráč.

Na Wikipedii máš v kolonce přezdívka uvedeno Laskominka, kde se to vzalo?
To pochází ještě z Příbrami, vyplňovali jsme dotazníky a kluci si pak dělali srandu a různě to tam dopisovali (smích). A asi se to pak dostalo takhle ven a na internetu je to pořád.

Splnilo se ti předsezonní přání co nejdřív se v Brně zabydlet?
Jo, jo. Hodně jsem to honil, aby měla rodina možnost se za mnou přestěhovat co nejdřív. Nakonec jsem na hotelu byl jen jeden den a od druhého dne už bydlel, to bylo super. Děkuji tím Švancimu, který mi hodně pomohl. Na stadion to mám asi dvě minuty autem, můžu chodit pěšky, pohoda.

Už máš Brno trochu prochozené?
Zatím si zajdu spíš tak na nákup, pro nějakou tu potravu, přece jen si vařím sám – holky jsou ještě v Příbrami. Co se týče vycházek, na to bude čas, až bude program zaběhnutý. Teď byla příprava, blíží se liga, je toho hodně. S rodinou si pak město projdeme.

Jde ti vaření stejně jako hraní fotbalu?
Nijak zvláštní kuchař nejsem. Jde hlavně o rychlovky, něco jednoduššího. Maso na pánev, lososa s bramborem nebo kaší, panenku a tak. Do složitostí se nepouštím.

A už víš, kdy za tebou rodina dorazí?
Ve čtvrtek nebo v pondělí. Malá měla antibiotika, tak byly holky ještě dnes na kontrole a záleží na tom, co řekne doktorka.

Máte desetiměsíční dceru. Když jsme se bavili v létě, říkal jsi, že rodina je tvým největším koníčkem, platí to předpokládám pořád?
Pořád to platí, vlastně jediným (smích). Na nic jiného ani nemám moc čas, malá je číslo. Už leze, opírá se, takže přijdu domů a chci, aby si přítelkyně taky trochu odpočinula, tak se malé snažím věnovat. Je to někdy těžké a přítelkyni nezávidím (smích).

Co třeba svatba, neplánujete napodobit bratra?
Bavíme se o tom, samozřejmě. Zatím to ale není taková priorita, spíš do budoucna.

Uvažoval jsi někdy nad tím, co budeš dělat po skončení aktivní kariéry?
Musím se přiznat, že nad tím občas přemýšlím. Trenéřina jako taková by mě asi tolik nebavila, ale jiný práce kolem fotbalu ano.

Přejděme k utkání s Baníkem. Je pro tebe zápas tím zajímavější, že jsi v Ostravě působil?
Pikantní je ten zápas sám o sobě, protože Baník má nějakou historii a určitý zvuk, i když v lize rok chyběl. Osobně to ale pro mě nijak zvláštní není, přece jen jsem tam byl krátce. Třeba takový Pavlas to asi vnímá jinak, ten tam strávil nějaké roky.

Vnímáš i určitou rivalitu, která zápas provází? Přece jen jde o moravskoslezské derby.
Nechci říkat, že o tom vím všechno, ale něco samozřejmě ano. Fotbal sleduju a za ty roky vím, že pro Brno a Ostravu je ten vzájemný zápas velký. A je to navíc umocněno tím, že začíná liga. Natěšenost a zvědavost fanoušků bude tím větší. Doufám, že nás přijdou podpořit a pomůžou nám k vítězství.

V přípravě jsi byl celkem vytížený, vyhovovalo ti to?
Je to dobře a asi to byl i záměr trenéra, abychom toho my noví odehráli co nejvíc. Na mém postě jsou ty pokyny de facto stejné, tenhle systém jsme hráli i v Příbrami, takže se to moc neliší.

Jaké to je, mít za zády Honzu Poláka?
Je to rozhodně výhoda, je to velký hráč. Jeho přehled a klid na balonu bych chtěl jednou mít, to obdivuju.

Jak bys krátce zhodnotil přípravu? Který zápas ti třeba sedl nejvíc?
Povedl se nám hlavně poslední zápas, až do vyloučení to bylo dobré. Teď jde o tom, abychom to přenesli do ligy. Věřím, že když se nám to povede, můžeme se rovnat s kýmkoliv.

Zmínil jsi vyloučení, jaké pocity se ti honily hlavou v momentě, kdy se strhla na hřišti mela?
V první chvíli jsem hlavně koukal, co tam ti Turci vyvádějí. Potom jsem se snažil Honzu odtrhnout, ale on už byl docela v nervu, moc to nešlo (smích).

Zapojil ses do šarvátky aktivně? A už jsi v přípravě něco podobného zažil?
Když se něco takového děje, stávám spíš stranou. Takové zápasy jsem už párkrát zažil, s podobnými soupeři se to stává. Jsou to horké hlavy. Neřeknu, kdyby to byl nějaký zákeřný zákrok, to beru, ale tohle byl normální, běžný faul. Spíš si myslím, že neunášeli to, že jsme na ně vlítli a dvacet minut je točili, mohli jsme vést i víc.

V minulé sezoně se tvému týmu nevedlo, individuálně to ale naopak byl rekordní ročník. Kladeš si před letošními zápasy nějaké osobní cíle?
Konkrétní osobní cíl nemám. Poslední rok jsem těch gólů dal osm, což je na můj vkus až hodně, dal jsem si tím laťku docela vysoko. Lidi to teď možná budou čekat, ale já vždycky góly spíš chystal a za sezonu dal tak tři, čtyři. Teď mi to ulítlo, byl bych samozřejmě rád, pokud se to povede zopakovat. Ale radost budu mít, i když třeba gól jen připravím.

Tvou silnou disciplínou jsou i přímé kopy. Piluješ standardky na tréninku?
Zkouším je jednou, dvakrát do měsíce. V poslední sezoně jsem takhle dal čtyři, když mě k tomu kluci pustí, snad ještě nějaký přidám (smích).

Díky za rozhovor a ať se daří!