V Brně chci rozdávat fotbalovou radost, hlásí Musefiu Ashiru
B r n o - První zimní posilou Zbrojovky se stal dvaadvacetiletý záložník Musefiu Ashiru, který s týmem v tomto týdnu zahájil přípravu. Po návratu z kondičních testů se prošel po hrací ploše, obdivoval brněnský stánek na Srbské, vyptával se na jeho kapacitu - a hlavně poskytl pro naše webové stránky první rozhovor.
Sympatický mladík na první pohled ukázal, že se nebojí mluvit. Angličtina mu jakožto nigerijskému rodákovi nedělá potíže. Fotbal také ne - na podzim v dresu Prešova pětkrát skóroval. A už má i přezdívku - v klubu nenajdete nikoho, kdo by odchovance FC Ebedei nazval jinak než "Olin".
Oline, jak probíhaly první kontakty se Zbrojovkou?
Bylo to v průběhu této sezóny. Když jsem hrál v Prešově, přišel za mnou můj manažer a oznámil mi, že v Česku je jeden tým, který má o mě zájem.
Brněnská nabídka asi nebyla jediná, že? Mluvilo se zejména o velkém zájmu Žiliny.
Ano, měl jsem hodně nabídek. Byly převážně ze Slovenska, jedna právě ze Žiliny, ale také například z Belgie.
Co tedy rozhodlo pro Zbrojovku?
Brno mě kontaktovalo jako první s tím, že má obrovský zájem. Ale hlavně bylo první, takže jsem se nerozmýšlel.
Před přestupem do Prešova jsi působil v dánském Midtjyllandu. Jakým způsobem se hráč z Nigérie ocitne v Evropě, konkrétně v Dánsku?
Midtjylland má v mé zemi akademii. Hrál jsem za Ebedei, odkud jsem v devatenácti odcestoval do Dánska, kde jsem postupně prošel juniorkou. Do prvního týmu jsem se propracoval po dvou letech a posledních šest měsíců jsem hrál za Prešov.
Jaké to je, když devatenáctiletý kluk z neznámého afrického týmu přestoupí do velkého fotbalového světa?
Už když jsem byl v Ebedei, tak jsem chtěl samozřejmě být nejlepší, jako každý fotbalista (úsměv). Musím ale přiznat, že mě to vzalo. Byl jsem překvapený a šťastný zároveň. Po přestupu jsem zažíval spoustu změn. Úžasné!
Bylo pro tebe těžké opustit rodinu a přátele takhle brzo?
Zpočátku ani ne, protože jsem už v Nigérii nežil s rodinou. Hrával jsem za tu akademii, takže jsem byl docela zvyklý, že své blízké nevídám tak často. V Evropě už je to o dost těžší, protože se s nimi potkám pouze dvakrát za rok – v létě a v zimě. Chybí mi, přiznám se.
Jak bys sám sebe charakterizoval a popsal fanouškům?
Jsem zvyklý hrát na pravém či levém křídle. Z těchto pozic rád podporuji útok. Mojí nejsilnější zbraní je rychlost a schopnost obejít protihráče. Naopak dozadu už mi to moc nejde. I když "nejde" je špatný výraz, zkrátka když tým potřebuje, klidně budu více bránit.
V naší lize takových typů jako ty příliš není. Cítíš, že máš velkou šanci se v českém fotbale prosadit?
Ano, vím, že když si udržím formu, mám šanci se prosadit. Je to složité, protože když si věříte, musíte dostat šanci se ukázat. Budu hrát nejlépe, jak umím, a uvidíme. Rád bych v Brně rozdával fotbalovou radost.
Máš za sebou první trénink, kondiční testy a jistě i seznámení s týmem a s ostatními lidmi z klubu. Popiš tedy své první dojmy.
Cítím se komfortně. Všichni se ke mně chovají hezky. I v kabině je dobrá parta. Pokud by člověk nebyl šťastný, nefungovalo by to. A já mám z klubu Zbrojovka Brno vynikající pocit.
Nemohu se nezeptat - co říkáš na aktuální počasí?
Když jsem poprvé přiletěl do Dánska, bylo to strašné. Z podmínek tady ale už překvapený nejsem, protože v Evropě žiji několik let. Zasněžená krajina se mi líbí, ale pokud jsou venku nízké teploty, není to vůbec jednoduché.
Město Brno, FC Zbrojovka, Česká republika. Slyšel jsi o těchto pojmech někdy?
Moc ne, přiznám se. O České republice mnoho nevím. Snad jen to, že Česko bylo vždy dobré ve fotbale. Někdo mi říkal, že je to tady podobné, jako na Slovensku, že obě země mají hodně společného. Vnímám to tak, že jdu z Prešova do velkého klubu, do velkého města, ale nic zatím nevím. Bydlím na hotelu kousek od stadionu. Jsem tedy plný očekávání a chtěl bych to tu začít poznávat co nejdřív.
Minulý rok skončilo Brno šesté, letos to tak dobré není. Pozici v tabulce už jsi viděl? Na jaře nás nečeká nic jednoduchého.
Páni, tak dostat se na šestou příčku bude asi hodně obtížné. Viděl jsem, kolikátí jsme teď. Rozhodně to není dobré, ale věřím, že se co nejdříve dostaneme výš. Je potřeba jít krok po kroku. Věřit si a bojovat jako tým. Když budeme semknutí, můžeme toho dokázat opravdu hodně.
Máš nějaký fotbalový vzor a vysněný klub, za který bys rád hrál?
Dream team jako takový nemám. Co se týká jednotlivce, také nikoho neřeknu. Hodně sleduji Messiho, Ronalda a jiné hráče. Jsou výjimeční a obdivuji je všechny stejně. A hlavně se od nich učím a říkám si, že chci být ještě lepší. Tohle mě nutí dál pracovat a makat.
