ROZHOVOR Z PROGRAMU: Zoran Gajić

ROZHOVOR Z PROGRAMU: Zoran Gajić

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro utkání s Karvinou byl i rozhovor se srbským stoperem Zoranem Gajićem. Jeho přepis vám nyní jako obvykle nabízíme na webu.

V minulých letech prošlo Zbrojovkou několik hráčů se srbskými kořeny. Dalším vyslancem zdejší fotbalové školy je třicetiletý stoper Zoran Gajić, který do Zbrojovky přišel v září a v Plzni si odbyl debut v brněnském dresu. V následujícím rozhovoru o sobě, svojí kariéře a historii prozradí něco víc.

Jaké byly tvoje první fotbalové kroky?
Začínal jsem v klubu Radnički Nova Pazova, v menším městě pár kilometrů od Bělehradu. Ve dvanácti letech jsem přešel do Partizanu, který měl tehdy nejlepší akademii v zemi. To trvalo zhruba do osmé třídy, následně jsem se přesunul do FK Rad, kde jsem pokračoval až do prvního týmu, dostal jsem se do áčka a získal dorosteneckou smlouvu. Vystřídal jsem i další kluby, nejvíc se mi ale dařilo v BSK Borča, kde jsem byl i kapitán. Jako jeden z mála hráčů jsem měl profesionální smlouvu, hráli jsme docela dobře, bylo to fajn období. Hrával jsem i za mládežnické reprezentace. Zajímavé je, že jsem začínal jako útočník a postupně jsem se před zálohu dostal do obrany. Asi proto, že levonohých stoperů nebylo tolik.

U nás si asi těžko dovedeme představit, jak moc ovlivnily tvoje dětství konflikty, které na Balkáně v devadesátých letech probíhaly.
V době války jsem byl hodně malý a v Srbsku to nebylo tak hrozné, jako v Chorvatsku nebo v Bosně. Přicházeli uprchlíci, v Chorvatsku žilo 200 tisíc Srbů, kteří utíkali do Srbska. Nebylo to ale tak hrozné. Pak v roce 1999 to už bylo jiné, to už si pamatuju líp. Letadla lítala všude… Bydlím pět kilometrů od vojenského letiště, jako kluci jsme si tam kolikrát hráli, pak přišla válka a šli jsme pryč. Ale člověk si to moc nepřipouštěl, snažili jsme se fungovat normálně.

Jak se potom hráč dostane ze Srbska do Česka?
Měl jsem několik nabídek i z jiných zemí, třeba z Turecka. Klub měl nějaké finanční problémy, nevím přesně jaké, ale dlužil, měl blokovaný účet. Nakonec jsem se přes jednoho agenta dostal na zkoušku do Bohemky a už jsem tam zůstal.

Zvykl sis tu rychle? Přece jen obě země k sobě mají hodně blízko, i historicky.
Je to tak, rychle jsem se adaptoval, nebylo to náročné. Vím, že obě země jsou spřízněné dlouho. Četl jsem třeba, že první prezident Československa měl snad jugoslávský pas, i díky tomu pak Jugoslávie dostala ambasádu na jednom z nejlepších míst, kousek od Karlova mostu. Takže země jsou spřátelené už přes sto let. Líbilo se mi tu a to platí pořád. Ve Zlíně jsme vyhráli pohár, superpohár, zahrál jsem si Evropskou ligu. I proto, že jsem byl tak adaptovaný, jsem se teď rozhodl se do Česka vrátit a jít do Brna.

A v Bulharsku to bylo jaké?
Hrál jsem v ambiciózním týmu, bohužel přišla koronakrize, odešel sponzor a ukončili jsme to. Ale bylo to fajn, moc hezké město s přírodou kolem. Hory, přehrada. Hodina a půl k moři do Řecka, čtyři hodiny do Istanbulu. Fotbal tam lidi měli rádi, i když jsme museli kvůli rekonstrukci stadionu hrát v Plovdivu.

Bavil ses o Zbrojovce se srbskými hráči, kteří klubem prošli? Nebylo jich málo. Marković, Jovanović, předtím Mitrović.
Bavil jsem se různě se všemi, ani ne tak o Brně, ale obecně. Třeba s Mirou Markovićem jsem konzultoval, jak nejlépe projet Maďarsko, co je potřeba na hranicích. Věděl jsem totiž, že byl chvíli předtím v Praze. S Jovim jsem se bavil před pár týdny, má taky dítě, stejně staré jako naše mladší. Se Stefanem jsem hrával v mládeži v FK Rad, on v obraně, já v záloze. Pak jsme párkrát hráli za béčko a on odešel do ciziny.

A co Nemanja Gajić, který tu hrál za juniorku?
Vím, že tu takový hráč hrál, ale je to jen shoda jmen, nejsme příbuzní.

Jsi velký kamarád s Rafou Acostou, s tím jste se už stihli bavit?
Po mém příchodu jsme se ještě nebavili, ale za čtrnáct dní tam hrajeme, tak uvidíme (smích). Seznámili jsme se hodně dobře díky tomu, že moje žena mluví španělsky, tak jemu a ještě Jhonovi Mosquerovi překládala, neuměli moc dobře anglicky.

Máš za sebou první utkání. Těžký zápas na hřišti Plzně, videorozhodčí, penalta. Asi to nebyl úplně ideální start, že?
Byl to hodně těžký zápas. Presovali jsme, trochu nás dostal do problémů rychlý gól, ale mohli jsme srovnat. Druhý gól do šatny byl určující a vše pak dovršila penalta a třetí gól. Sám nevím, viděl jsem pak video, odrazil jsem se od nohy protihráče při výskoku. Nevím, nikdy mi něco takového nepískli, radši to nechci řešit. Teď máme Karvinou a myslím jen na to.

S adaptací nebyl i díky zmíněné znalosti jazyka problém?
Znal jsem vlastně jen Zipa (Jana Moravce), ale ten nehrál. Ale nebyl to problém, zvykl jsem si rychle. Stejně jako ve městě, kde už jsem několikrát byl. Jen bydlení jsem zatím nenašel, není to úplně snadné, ale tento týden by se to mělo dořešit. Celé to bylo docela rychlé. Měl jsem i jiné nabídky, ale z jiných zemí, kde neznám ani slovo. I to rozhodlo pro Brno a návrat do Česka.

Jak staré máš děti, už taky sportují?
Jedno je čtyřměsíční, druhé má rok a sedm měsíců, takže na sport je ještě brzy. Ale určitě bych je k tomu rád vedl, protože myslím, že pohyb je pro děti důležitý. A taky život v kolektivu, v tom sportovním družstvu.

Což je pro Srbsko typické. Basketbal, házená, volejbal nebo třeba vodní pólo, národní tým je ve všech sportech poměrně silný.
Je pravda, že se nám docela daří v hodně sportech. Hraje se všechno, tady u vás spíš fotbal a hokej, ten zase my nemáme. Ale znám i basketbalistu Veselého, který hrál v Srbsku. Dřív se hodně hrávalo na ulici, to ještě pamatuju. I když už začínalo období počítačů, tak jsme mydlili venku fotbal, basket, všechno, různé turnaje a tak.

A co fotbalová reprezentace? Hráči jako Stojković nebo Mihajlović patřili k nejlepším v Evropě, ale poslední dobou se nároďáku tolik nevede.
Měli jsme dobré i horší roky. Upřímně, naši fanoušci jsou docela nároční a nemám moc rád sledování fotbalu ve větším kolektivu, kde je někdy moc kritiky i na hráče, co opravdu něčeho dosáhli. Když jsem se narodil, hrála Jugoslávie na mistrovství světa a Crvena Zvezda byla nejlepším týmem Evropy.

A Dragiša Binić se vlastně stal tvým předchůdcem.
Vyprávěl mi o něm trenér Petržela, když jsme byli ve Zlíně. Ve Slavii ho trénoval, říkal, že to byl nesmírně rychlý a kvalitní hráč, ale nehrál asi úplně naplno.

Díky za rozhovor!

další články

U17: Těsná prohra s Pardubicemi
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U17: Těsná prohra s Pardubicemi

B r n o - Také dorostenci kategorie U17 se před Pardubicemi nakonec museli sklonit. V atraktivním...
U19: Zbrojovka nestačila na Pardubice
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U19: Zbrojovka nestačila na Pardubice

B r n o - Dorostenci Zbrojovky ve čtvrtečním utkání dorostenecké ligy přivítali Pardubice. Na...
PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B
A-tým
27.03.2024 | Martin Lísal

PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B

B r n o - Jediná jarní reprezentační pauza je minulostí a druhá nejvyšší soutěž pokračuje dvacátým...