Z HISTORIE: Jarní jízda a postup v roce 1989

Z HISTORIE: Jarní jízda a postup v roce 1989

B r n o - Po sestupu v roce 1983 čekala Zbrojovka na návrat mezi elitu šest dlouhých let. A po 17 kolech ročníku 1988/89 nic nenasvědčovalo tomu, že ono čekání skončí. Pak ovšem přišla neopakovatelná jarní jízda - a právě té se budeme věnovat v naší pravidelné historické rubrice.

Pakliže při postupu v roce 1992 byl jedním z hnacích motorů týmu střelec René Pastorek (více zde, v roce 1989 najdeme takových klíčových mužů více. A někteří z nich přišli až v průběhu sezóny - o tom ovšem bude řeč.

Zbrojováci zahájili šestý pokus o návrat bez Romana Kuklety, který přestoupil do Sparty. Mezi nováčky nechyběl třeba gólman Houška, syn někdejšího reprezentanta. Trenér Pálka hodlal hodně spoléhat i na služby osvědčených jmen - nescházeli mezi nimi Petr Maléř, Libor Zelníček a Jaromír Navrátil.

Po úvodní remíze ve Slušovicích Zbrojováci třikrát v řadě zvítězili a usadili se na první pozici, o skóre před Českými Budějovicemi. Další ztráty přišly na Severu Čech, remízy v Ústí a Chomutově znamenaly pád na druhou pozici. Další rána přišla v Havířově (prohra 0:1) a hlavně v Českých Budějovicích. Suma sumárum ztráceli Brňané po podzimu na vedoucí Jihočechy pět bodů. A trenér Pálka situaci neustál, během podzimu byl odvolán. "Asi jsem pod tím taky podepsaný. Trenér mi hodně věřil, sázel na moje góly, ale já nikdy nebyl rozený střelec a nezvládal jsem to tak, jako třeba Roman Kukleta. Vždycky jsem spíš nahrával," vzpomíná Libor Zelníček, který na podzim skóroval pětkrát.

Nejlepším střelcem týmu byl po půli soutěže se sedmi trefami obránce Petr Maléř. "Drtivou většinu gólů jsem dával hlavou. Něco člověk musí mít v sobě, něco dožene tréninkem. Je fajn mít i nějaký vzor, já jsem takhle měl Zdeňka Friese ze Vsetína, takové hlavičky jsem pak už nikdy neviděl. Trénoval jsem i doma s tenisákem, o zeď, trefoval jsem třeba polštář. To už by teď nešlo, sousedka pod námi by si myslela, že jsem se zbláznil," usmívá se Maléř.

V zimě tak doznala změn kabina i kancelář. Přišli Šimurka, Čermák a navrátilec Kafka. A k tomu tehdy poměrně nezkušený trenér František Cipro. "V rakouském Gmündu jsem poznal kluky z Brna - Karla Kroupu, Pepu Hrona, Rosťu Václavíčka. A přemluvili mě, hlavně Karel. Nechal jsem se zlákat, i když situace Brna nebyla snadná. Ale byl jsem mladý, byla to první domácí šance, tak jsem oželel Rakousko a šel do rizika. A po dvou kolech to vypadalo, že to nebylo nejlepší rozhodnutí," zmiňuje Cipro jediný získaný bod ve dvou kolech.

Famózní jarní vzepětí

Brňané tehdy doma jen remizovali se Slušovicemi a poté prohráli v Brandýse nad Labem. "Čekali jsme, že to nakopneme, smázneme ztrátu a postoupíme. Jenže přišlo rozčarování, po dvou kolech ztráta sedm bodů," přidává svůj pohled záložník Jaromír Navrátil. "Udělali jsme v hospodě hráčskou schůzi a najednou jsme udělali šňůru výher a všechno se otočilo."

"Už jsem moc nevěřil, že bychom to mohli dohnat, ale pak se nám začalo dařit, všechno si sedlo a naopak Budějovice ztrácely. A všechno vyvrcholilo vzájemným zápasem, který jsme vyhráli 3:0. To bylo důležité i s ohledem na podzimní prohru 0:2, věděli jsme v tu chvíli, že máme lepší vzájemné zápasy. Ale nedošlo na to, udělali jsme na ně snad dalších pět bodů," přikyvuje Maléř.

"Zatímco my jsme získávali výhru za výhrou, Budějovičtí znervózněli. Zrovna před pár lety jsem potkal na benzince někoho ze Slušovic, že prý bez nich bychom nepostoupili," směje se Zelníček. "Myslím, že tým byl dobře nachystaný už od trenéra Pálky, doplnil se a pan Cipro nás asi uměl lépe uchopit. Ale jestli se to zlomilo tím jedním sezením, to si nejsem jistý, podle mého jich bylo víc," dodává potutelně.

Není nicméně nejmenších pochyb o tom, že jedním z důležitých faktorů byl návrat Róberta Kafky. "Zatímco já jsem dal dvanáct gólů za celý rok, Bob jich stihl jedenáct za jaro. Bez něj bychom to nedokázali," je přesvědčený Zelníček. "Trenér Cipro mi nechal poměrně volnost. Začínal jsem ve Zbrojovce jako útočník, postupně jsem se posunul spíš na desítku. Všechno si sedlo, měli jsme skvělý tým, skvělou partu. V té době se mi střelecky docela dařilo, což platilo i pro další sezónu," připomíná Kafka ročník 1989/90, v němž byl druhým nejlepším střelcem nejvyšší soutěže po Luhovém.

V klíčovém utkání s Českými Budějovicemi vstřelil Kafka druhý gól. Skóre otevřel Luďa Grmela a pojistku přidal Navrátil. "Když jsme v roce 83 spadli, říkal jsem si, že za rok jsme zpátky. Nakonec to bylo šest let. Pro fanoušky bylo pikantním zadostiučiněním, že se tak stalo právě po výhře s Českými Budějovicemi," odkazuje Kafka na dobře známé události sezóny 1984/85. On sám onu sezónu nezažil, stejně jako Zelníček, který byl na vojně. A Navrátil přišel do Brna z Mladé Boleslavi také později. "Dostal jsem nabídku v létě 1987, nebylo co řešit. V první sezóně za trenéra Pálky nám utekl postup mezi prsty po prohře v Plzni. Do další sezóny jsme šli s odhodláním a všechno skončilo kýženou oslavou. A slavit jsme celkem uměli, měli jsme skvělou partu, celé město tím žilo. Štěstí, že tehdy nebyl bulvár," směje se dvojnásobný reprezentant.

S tím souhlasí Zelníček. "Dnešním hráčům v tomto nezávidím. Když se ohlédnu zpět, fungovalo to trošku jinak, jako hráči jsme drželi hodně při sobě a nebyli jsme tak pod kontrolou. I po letech jsme většinou v kontaktu, zrovna nedávno u nás byl Kalda Maléř, dělali jsme oheň. S Bobem se potkávám, i s dalšími."

Nádherné vzpomínky

Ne všichni tehdejší Zbrojováci zůstali v Brně či na Moravě. Navrátil se vrátil do Mladé Boleslavi, trenér Cipro žije na Hluboké. "Volám si s tehdejším sekretářem či vedoucím mužstva Tondou Suchánkem, v kontaktu jsem s Karlem Kroupou. Na Brno pořád vzpomínám, bylo to nádherné období. Zažil jsem tu pak i sametovou revoluci, udrželi jsme ligu. Měli jsme super kabinu, dokázali jsme mobilizovat diváky. Na zápas s Budějovicemi jich bylo hlášeno 25 tisíc, ale nevybavuju si jediné volné místo, ve skutečnosti jich bylo mnohem víc," vrací se ke klíčovému mači Cipro, který v Českých Budějovicích shodou okolnost vyrůstal.

Cipro Brno opustil v roce 1990. "Dostal jsem tehdy nabídku z Kypru, kde jsme byli v zimě na soustředění. Proběhl nějaký neformální kontakt, po sezóně jsme se domluvili. Jinak bych asi neměl důvod odejít, ale rozhodl jsem se to zkusit. A pak už se naše osudy neprotnuly, jen jsem do Brna jezdil jako soupeř. Třeba na rekordní zápas, kde došlo 44 tisíc diváků," připomíná Cipro duel z roku 1996.

Kompletní výsledky a statistiky najdete v příslušné sekci na webu.

Výhra s Českými Budějovicemi byla samozřejmě důležitá, ale definitivu neznamenala. Oba soupeři přece jen měli stejný počet bodů. Zbrojováci ale váleli dál - Kafka hattrickem skolil Liberec, pak přišla výhra nad Opavou. A krátce po ní potvrzení postupu. "Jel jsem zrovna na dálnici domů, když hlásili, že Budějovice prohrály doma s KPS," má vzpomínku před očima Cipro.

"Ještě jsme pak vyhráli v Xaverově, v posledním utkání jsme pak měli KPS doma. Byli poslední, my měli jisté první místo, ale v nohách oslavy. Týdenní. Šlapali jsme vodu. Když jsme pak měli oficiální konec sezóny, vedení bylo trochu nabručené," zmiňuje Maléř určitou podobnost s mistrovskou sezónou Zbrojovky, které se v roce 1978 také nepovedlo soustředit myšlenky na samotný závěr ročníku.

Tahle drobná kaňka ovšem nemohla pokazit nádherné vzpomínky. "Ten zápas s Budějovicemi mám pořád před očima. Vedro, narvané Lužánky, nedivil bych se, kdyby těch diváků bylo 40 nebo 50 tisíc. Vítězství a ještě se mi povedlo dát hlavou poslední gól, který nám dal tu zmíněnou výhodu vzájemných zápasů. Šli jsme před ně a už to nepustili. Na celé čtyři roky vzpomínám nesmírně rád a řadím to hodně vysoko. Lidi ve městě fotbal milovali, jen je škoda, že už je to přes třicet let," ohlíží se za brněnským angažmá Navrátil, který k postupu přispěl pěti góly. "Postupně jsem se pak dostal do Jablonce, což bylo také vydařené angažmá s třešničkou v podobě lvíčka na prsou," usmívá se Navrátil s odkazem na reprezentační pozvánku.

O dvanácti trefách Libora Zelníčka už byla řeč, o Kafkově jarní střelecké explozi taky. Zbývá ještě doplnit, že Petr Maléř si nakonec připsal osm branek. Hranici pěti branek atakoval kromě nich už jen Rostislav Halkoci (šest gólů) a Jaroslav Jakub (pět gólů). Jistotou byl gólman Houška, během jara nepustil gól pět zápasů v řadě. Nebo ještě jinak - inkasoval jedinkrát během deseti mačů. Zelníček chyběl v jediném utkání, Maléř ve třech, Schwarz v pěti. A jeden start si připsal například mladičký Petr Kocman.

Celkově si Zbrojováci v ročníku připsali 20 výher, šestkrát remizovali a čtyřikrát prohráli. Byli nejépe střílejícím i nejlépe bránícím týmem soutěže a a nakonec šli do první ligy se čtyřbodovým náskokem. "V týmu byla síla a povedlo se nám ji naštěstí poměrně rychle probudit. Dobře jsme se doplňovali i jako trenéři, my s Rosťou Václavíčkem jsme byli na hřišti a Zdena Fajfer byl zase skvělý teoretik, jeden z nejlepších," uzavírá Cipro.

další články

V neděli se utkáme s Teplicemi!
A-tým
23.04.2021 | Martin Lísal

V neděli se utkáme s Teplicemi!

B r n o - FORTUNA:LIGA jde pomalu do finiše a Zbrojovka má před sebou nesmírně důležitý domácí...
Kapitán Dreksa po utkání na Slovácku
A-tým
22.04.2021 | Martin Lísal. FOTO: Petr Nečas

Kapitán Dreksa po utkání na Slovácku

B r n o – Pavel Dreksa se na Slovácku po více než měsíci objevil znovu v základní sestavě...
Trenér Dostálek po utkání na Slovácku
A-tým
21.04.2021 | Martin Lísal

Trenér Dostálek po utkání na Slovácku

B r n o – Fotbalisté Zbrojovky dokázali na hřišti favorizovaného Slovácka stáhnout dvoubrankovou...