Nervozita rychle zmizela, pomohla mi skvělá kabina, říká stoper Šmid
Vítězství v Líšni, premiéra v základní jedenáctce áčka a podpora rodiny na tribuně. Mladý stoper Vojtěch Šmid prožil náročný, ale nezapomenutelný týden. Dosavadní kapitán B-týmu předvedl proti rezervě Olomouce skvělý výkon a výraznou měrou přispěl k prvnímu tříbodovému zisku Zbrojovky před vlastním publikem v ročníku.
Proti Líšni sis letos připsal první minuty za A-tým. Nemohlo to být snadné, když se jednalo o takto sledovaný zápas. Jaké jsi měl v té chvíli pocity?
Nervózní jsem trošku byl, nastoupit do dobře rozehraného zápasu na stopera není jednoduché, ale v tu chvíli jsem nad tím neměl čas přemýšlet. Naštěstí si kluci vytvořili komfortní náskok, díky kterému se mi hrálo klidněji.
Jak sis užil oslavy po výhře 4:1 v Líšni?
Vyhrát takový zápas a pak to oslavit s fanoušky, to je prostě úžasný zážitek. Jejich podpora byla celé utkání opravdu výborná.
Pojďme k zápasu s Olomoucí. Celý týden ses připravoval s áčkem. Kdy ses dozvěděl, že budeš v základní sestavě?
Řekněme, že to k tomu směřovalo celý týden. Nejsem si úplně jistý, kdy mi to přesně bylo řečeno, ale neustále jsem trénoval vedle Standy Hofmanna a zvykali jsme si na sebe.
Byl jsi nervózní při premiéře v základu?
Před zápasem určitě ano, ale řekl bych, že při rozcvičce to ze mě spadlo. Moc mi pomohli spoluhráči i trenéři, a určitě tomu přispělo i to, že B-tým začal své domácí zápasy hrát na Srbské, takže jsem se na stadionu cítil opravdu jako doma.
Jaké byly pokyny od trenérů?
Dostal jsem instrukce držet se taktiky a hlavně hrát v klidu. Cítil jsem, že mi trenéři věří, a to mi moc pomohlo.
Trenér Svědík tě po zápase chválil. Jak bys zhodnotil svůj výkon ty?
Jsem za tu příležitost i chválu strašně vděčný. Řekl bych, že jsem svou roli zvládl celkem dobře. Všiml jsem si, že jsem nehrál tolik dopředu jako Standa nebo když hraju za béčko, ale snažil jsem se to nahradit komunikací a soubojovostí.
Ve stoperské dvojici jsi hrál vedle zmíněného Stanislava Hofmanna. Jak ti on pomohl v debutu za áčko?
Strašně moc. Dá se říct, že mě celý týden připravoval. V zápase na mě hodně mluvil, takže bylo jednoduché s ním na hřišti spolupracovat. Navíc hraje s velkým klidem a nebojí se posílat míče dopředu, což nám hodně pomohlo. 
Po několika sezonách v B-týmu sis konečně vyskoušel start za áčko od úvodní minuty. Přišla tě podpořit rodina?
Ano, přišel táta, strejda a samozřejmě snoubenka, která na domácí zápasy nikdy nechybí. Zbytek rodiny by samozřejmě rád dorazil taky, ale bohužel už si tak narychlo nestihli upravit plány. (smích)
S áčkem už nějakou dobu trénuješ. Jaký je rozdíl mezi prvním týmem a rezervou?
Největší rozdíl je určitě v tom, jak profesionálně se s hráči pracuje a kolik jim je věnováno času. Ale musím zmínit, že v tomto šel hodně nahoru i B-tým. U áčka je však všechno zase o kousek dál.
Jak tě kluci v kabině přijali?
Skvěle. Cítil jsem se vítaný, což vždycky pomůže. Navíc se s většinou už dlouho znám – někteří hráli se mnou v béčku nebo jsem s nimi v průběhu let občas trénoval. Takže to pro mě nebylo úplně nové prostředí.
