ROZHOVOR: Mistr ligy Petrtýl slaví 70. narozeniny!
B r n o – Byl jedním z posledních dílků mistrovské sestavy a zároveň možná tím nejméně nápadným hráčem. Na jaře 1978 se pevně usadil na levém kraji obrany, kde si užil titul i pohárové zápasy. Obránce Jaroslav Petrtýl dnes slaví kulaté sedmdesáté narozeniny!
V začátcích kariéry by ho přitom sotva napadlo, že skončí takřka na druhém konci republiky. „Začínal jsem v Jiskře Mšeno, odkud jsem potom přešel do Jablonce, tehdy do dorostenecké ligy. Potom přišla vojna v Dukle, kde sem se dostal i do tréninků áčka pod panem Masopustem. Ovšem zápasy jsem hrál jen za béčko,“ vzpomíná Petrtýl.
Po vojně se pak do Jablonce vrátil. „Hráli jsme tehdy epizodně první ligu, ale v roce 1976 jsme sestoupili a rok poté jsme skončili třetí ve druhé lize, za Prešovem a Bánskou Bystricou. Ale to už mě lanařilo Brno, kam jsem pak přestoupil.“
Nějaké podvědomí o Brně už ovšem Petrtýl v době přestupu měl. „V Jablonci hráli kluci, co klubem prošli. Gusta Badin, Míla Kukla, Honza Kopenec, Luďa Huščava. A pamatuju si domácí zápas z ligy, kdy jsme vyhráli 3:0. Ještě mám někde doma fotku, kde jsem sám s obránci Zbrojovky, u toho byl popisek ‚Petrtýl s kompletní obranou Brna‘. A za pár let už jsem v té obraně byl taky,“ pousmál se.
Rok 1977 tedy znamenal velký milník v Jaroslavově kariéře. „Bez debat a bez diskusí to byly nejlepší roky mojí kariéry. Tým byl skvělý, parta skvělá. To bylo důležité, sedlo si to nejen na hřišti. Kluci nebyli žádní frajeři, nikdo se nad nikoho nepovyšoval. Dobrá parta je základ, bez té úspěch neuděláte.“
Petrtýlovi chvilku trvalo, než se propracoval do základní sestavy. „Premiéru jsem si odbyl proti Perugii, v lize jsem na podzim naskočil snad jednou. Ale na závěr jara už jsem pak nechyběl, takže všechny ty zápasy včetně toho mistrovského v Trnavě už jsem pak odehrál. To se nedá popsat. A pak doma s Duklou, kde už jsme měli titul jistý, takže se předtím moc netrénovalo.“
Aktuálně žije Petrtýl zase na dalekém severu, do Brna se už tak často nedostane. „Byl jsem tu, když slavil Karel Kroupa šedesát, to bylo velké. Pak při oslavách výročí, kdy jsme hráli proti staré gardě Dukly. V kontaktu se nějak snažíme být, ale je to přece jenom dálka. Zbrojovku ale pečlivě sleduju, je to pořád srdeční záležitost. Mrzí mě, že to tak dopadlo se stadionem, městu se asi nechce do toho sypat peníze, je to škoda. Samozřejmě většina těch zážitků je spojena právě s Lužánkami a Brno jako město by nový stadion potřebovalo jako sůl,“ je přesvědčený.
Konec brněnského angažmá přišel v roce 1982. „Po trenéru Masopustovi přišel trenér Švec, výsledky už tolik nebyly. Diváci hodně řešili, že je to Slovák, už to nebylo ono. A pak přišel trenér Brückner, se kterým si to moc nesedlo. Vím, že ho každý chválí, za reprezentaci a podobně, ale v Brně se to celkově nepovedlo. Ani týmu a ani trenérovi. Vrátil jsem se do Jablonce, proti Zbrojovce jsem si pak ještě zahrál. A v nižších soutěžích jsem pak hrál do nějakých padesáti let,“ udivuje Petrtýl. A cizina? „To bylo složité, neměl jsem reprezentační starty. Vím, že kluci z Brna hrávali třeba v Rakousku za hranicemi, ale my jsme měli za kopcem Východní Německo,“ směje se.
Součástí krásných vzpomínek na Brno jsou samozřejmě i pohárové mače. „To bylo taky něco. V Poháru mistrů jsme vlastně neprohráli, pak v Poháru UEFA nás zastavil až Frankfurt. Vyřadili jsme třeba Lutych, za který hrála spousta známých hráčů. Podívali jsme se do míst, kam bychom se normálně v té době nedostali. Řecko, Belgie nebo třeba Island. Podzim, skoro polární noc, pořád šero, sluníčko nikde a pod hřištěm gratis přírodní vyhřívání.“
A co trenér Masopust, kterého už jsme zmínili? „Když jsem přišel do Brna, tak si mě samozřejmě z Dukly pamatoval. Byl neuvěřitelný, ve dvojici s Vildou Padúchem udělali atmosféru. Každý se na trénink těšil, došli jsme kolikrát hodinu předem, to už jsme hráli bago, žilo to tam. Skvělá atmosféra, to k úspěchu taky hodně přispělo.“
Čerstvý sedmdesátník Petrtýl už samozřejmě fotbal dávno nehraje, u aktivního pohybu nicméně zůstává. „Hodně chodím, sedm nebo osm kilometrů denně. S pejskem, kolem přehrady, do lesa. V létě mi dělali novou kyčel, takže jsem z toho na chvíli vypadl, teď se to zase snažím zvedat,“ prozrazuje.
Tak Mistře, ať zdraví drží a do dalších let přejeme jen to nejlepší!
