Šimon Šumbera: Baráž je odměna. Věříme myšlence trenéra a vrací se nám to
B r n o - Na jih Moravy se vrátil v zimním přestupovém období zdánlivě nenápadně, aby se na jaře zařadil mezi jednu z klíčových postav Zbrojovky v cestě za baráží. Šimon Šumbera se usadil v základní sestavě a stabilně podával výborně výkony. Ten nejlepší pak v utkání proti Třinci, kde se blýskl dvěma góly a pomohl tak Zbrojovce k potvrzení třetí příčky.
Po třech venkovních gólech tak Šimon skóroval i doma, k tomu přidal asistenci u druhé branky.
Gólově jste pookřál v pravou chvíli, souhlasíte?
Když člověk musí, tak to jde asi snáz (úsměv). Ne, samozřejmě je to o štěstí. Dvakrát jsem byl v dobrém náběhu a přečíslili jsme třineckou obranu, takže to vyšlo na mě a to je jen dobře.
Při druhé gólové akci jste přitom vypadal, že chcete spíše nahrávat.
Druhý vstřelený gól pro mě určitě nebyl prioritou. Šli jsme do brejku, Šury (Jakub Šural) vytáhl míč ze stopera a snad třicet metrů na mě řval, že to chce zpátky. Chtěl jsem mu nahrát, ale nevyšlo to, a navíc se to odrazilo zpátky ke mně. Pak už jsem to vyřešil dobře a byl z toho gól.
Díky výhře 5:0 míříte do baráže, do níž půjdete z třetího místa. Užíváte si to?
Je to výborné. Díky tomu máme baráž v kapse a Jihlavu, která vyhrála, už nepředeženem. Příští víkend tam pojedeme hrát otevřený zápas, užijeme si to a můžeme se chystat na baráž. Nepojedeme tam ale určitě na výlet a s nějakými myšlenkami, že to nějak přečkáme.
Je pro vás důležité, že jste zvítězili tahle vysokým rozdílem?
Skóre nás jen odměnilo za náš výkon. Klidně jsme mohli vyhrát jen o jeden dva góly, ale tím, že se to pak otevřelo a Třinec vypadl z role, jsme dali gólů víc.
Jak náročná byla utkání na jaře a obzvlášť tento nakonec podařený poslední krok?
Šli jsme opravdu zápas od zápasu. Byl to pro nás předposlední krok. Věděli jsme, že jsme na jaře zbytečně ztratili body v Budějovicích a ve Varnsdorfu, ale stále jsme věřili a dokazovali jsme, že do baráže patříme.
Bylo vaším cílem udělat s týmem baráž, když jste do něj v zimě přicházel?
Šel jsem do Brna s tím, že baráž udělat chci, i když tomu věřilo jen málo lidí. Když jsem ale viděl náš mančaft už během zimního soustředění na Maltě a také plány, jaké trenér nastavil, tak jsem věřil, že tato kombinace bude fungovat. Když tým věří myšlence, tak to jde, ale musí to fungovat i na hřišti.
V čem tkví podle vás největší síla týmu?
Tým pracuje a věří v myšlenky trenéra, jak jsem říkal. Když je to naopak, tak to nikdy nemůže fungovat. Tady to funguje u každého jednotlivce, vrací se nám to, výsledky prostě přicházejí. Nic nebrání tomu, abychom byli úspěšní.
Kdo je v kabině třeba nejvíce slyšet?
Nejvíce jsou slyšet Eisy, Holub (Petr Pavlík) a Megy – ti to nevíce táhnou. Jinak je tu ale tým, který je hodně mladý a nikdo se k nikomu nechová povýšeně. A když je potřeba, tak zvýší hlas a všichni poslouchají. Tak to má být a díky tomu to funguje.
Petr Pavlík se nyní vrátil do hry po dlouhém zranění, ale je jasné, že vás hodně podporoval, i když byl mimo hru, že?
Pavlas je srdcař. Chodil za námi, podporoval nás a občas nám nosí dokonce svačinu z obchodu, když má peníze navíc (směje se). S týmem žije. Když byl zraněný, tak chodil v sobotu na tréninky a v neděli na zápasy, a to vlastně pomalu nemohl chodit.
Sledoval jste už předem možné soupeře pro baráž?
Až teď se na to podívám. Už dříve jsem v rozhovoru říkal, že se dívám v první lize spíše na horní polovinu tabulky, ale teď už budu sledovat i tu dolní, abych věděl, kdo na nás vyjde. Je mi jedno, s kým budeme hrát, pořád jde o ligový mančaft. Můžeme se chystat dalších deset dní a jít do toho s čistou hlavou.
Jak budou vypadat vaše následující dny?
V sobotu si budeme ještě užívat vítězství, v neděli bude volno, ale od pondělí jedeme znovu nanovo. Nic se pro nás nemění, protože dokud nepostoupíme, tak není co slavit.
Díky za rozhovor!
